Podle starověkých legend žili tito lidé na Dálném severu neboli „za Boreasem“. Tito lidé milovali především boha Apollóna, který byl neúprosně opěvován. Každých 19 let vyráží patron umění na voze taženém labutěmi do této ideální země, aby se v určitou dobu letních veder vrátil do Delf. Apollo také odměnil severní obyvatele schopností létat jako pták na obloze.
Řada legend říká, že Hyperborejci po dlouhou dobu dodržovali rituál přinášení první úrody Apollónovi na Delosu (řecký ostrov v Egejském moři). Ale jednoho dne, poté, co se nejkrásnější dívky poslané s dárky nevrátily (byly vystaveny násilí nebo tam zůstaly z vlastní vůle), začali obyvatelé severu nechávat obětiny na hranici sousední země. Odtud je postupně za úplatu přenášeli další národy až do samotného Delosu.
Hyperborea byla známá svým příznivým klimatem. Slunce tam vyšlo jen jednou o letním slunovratu a svítilo půl roku. Zapadalo pak během zimního slunovratu.
V samém středu tohoto severního státu se nacházelo jezero-moře, ze kterého se do oceánu vlévaly čtyři velké řeky. Hyperborea proto na mapě připomínala kulatý štít s křížem na povrchu. Země byla obklopena velmi vysokými horami, přes které by běžný člověk nemohl přejít. Hyperborejci žili v hustých lesích a hájích.
V Zemi šťastných vládla věčná zábava doprovázená písněmi, tanci, hudbou a hostinami. Hyperborejci neznali spory, bitvy a nemoci.
Seveřané dokonce považovali smrt za vysvobození ze sytosti životem. Po prožití všech rozkoší se muž sám vrhl do moře.
Otázka, ke které rase legendární Hyperborejci patřili, stále zůstává nevyřešena. Někteří věří, že to byli lidé s černou kůží. Jiní tvrdí, že kůže byla bílá a že to byli Hyperborejci, ze kterých následně pocházeli Árijci.
Tato vysoce rozvinutá civilizace měla úzké obchodní vazby s mnoha zeměmi Středomoří, Malé Asie a dokonce i Ameriky. Obyvatelé tohoto severního státu se navíc proslavili jako vynikající učitelé, myslitelé a filozofové. Je například známo, že učitelem Pythagora byl muž ze země, kde „půl roku vládl den“.
Slavní mudrci a služebníci Apolla, Abarise a Aristaea byli považováni za domorodce této země. Znali označení starověkých fetišistických symbolů Boha (šíp, havran, vavřín). Abaris a Aristaeus během svého života učili a obdarovávali lidi novými kulturními hodnotami – jako je hudba, umění tvořit básně a hymny, filozofie.
Zde je několik informací o životě lidí, které miloval Apollo. Samozřejmě nejsou důkazem, že Hyperborejci před mnoha tisíciletími skutečně existovali, ale vědci pokračují v pátrání a dostávají další a další potvrzující fakta. Badatelé shromáždili mnoho zajímavých informací z mýtů, legend a pověstí starých národů Země.
Hyperborea v mýtech a legendách
Ve starých indických Védách je text, který říká, že daleko na severu je střed vesmíru, přesně tam, kde bůh Brahma upevnil Polárku. V Mahábháratě se také uvádí, že Meiru, neboli Světová hora, stojí v Mléčné oblasti. V hinduistické mytologii je spojován s osou země, kolem které se naše planeta točí.
Zde je země, jejíž obyvatelé „ochutnají blaženost“. Jsou to stateční a odvážní lidé, zřekli se všeho zla, lhostejní k potupě a mají velkou vitalitu. Krutí a nečestní zde nemají místo.
Ve starých sanskrtských tradicích se uvádí první obydlený kontinent, který se nacházel poblíž severního pólu. Žili zde legendární Hyperborejci. Jejich země byla pojmenována po řeckém bohu Boreasovi, pánovi studeného severního větru. Proto v doslovném překladu název zní jako „extrémní severní země nacházející se na vrcholu“. Existovala přibližně na počátku třetihor.
Je známo, že Heléni a Řekové věděli o severní zemi. Pravděpodobně, než Hyperborea zmizela, byla jedním z hlavních duchovních center celého starověkého světa.
V čínských spisech je také zmínka o velmoci. Z nich se dozvídáme o jednom císaři – Yao, který tvrdě pracoval na tom, aby vládl ke spokojenosti všech. Ale poté, co císař navštívil „bílý ostrov“, obývaný „skutečnými lidmi“, pochopil, že jen „všechno kazí“. Tam Jao uviděl model nadčlověka, který je ke všemu lhostejný..
O „bílém ostrově“ věděli i národy, které obývaly území moderního Mexika. Ale co je to za tajemný ostrov?
Obyvatelé Nové země mají také legendy o tajemné zemi. Zejména se říká, že pokud půjdete neustále na sever dlouhým ledem a bludnými studenými větry, můžete se dostat k lidem, kteří pouze milují a neznají nepřátelství a zlobu. Každý má jen jednu nohu a nemůže se samostatně pohybovat. Lidé proto musí chodit v objetí, a pak mohou dokonce běžet. Když seveřané milují, dělají zázraky. Když ztratili schopnost milovat, umírají.
Legendy a tradice o zemi Hyperborejců, která se nachází na Dálném severu, se nacházejí téměř u všech starověkých národů světa. Jsou to jediné zdroje informací o legendární zemi. Proto se badatelé zajímající se o starověkou civilizaci snaží najít vědecké potvrzení existence Hyperborea.
Odkud mají Hyperborejci teplo?
Mezi všemi otázkami týkajícími se existence legendární Hyperborea vědce zajímá zejména skutečnost, kde nebo jak získali Hyperborejci teplo na severu?
I M. V. Lomonosov hovořil o tom, že kdysi na území pokrytém věčným ledem bylo poměrně teplé klima. Zejména napsal, že „v severních oblastech ve starověku byly velké vlny veder, kde se mohli narodit a rozmnožovat sloni.“
Podle moderní vědy se v té době klima v Hyperborei skutečně blížilo tropickému. Pro tuto skutečnost existuje mnoho důkazů. Například na Svalbardu a v Grónsku byly kdysi objeveny zkamenělé zbytky palem, magnólií, stromových kapradin a dalších tropických rostlin.
Vědci mají několik verzí, odkud Hyperborejci brali teplo. Podle jedné hypotézy transformovaly teplo přírodních gejzírů (jako na Islandu). I když dnes se ví, že jeho výkon by stále nestačil na vytopení celého kontinentu během nastupující zimy.
Zastánci druhé hypotézy se domnívají, že by zdrojem tepla mohl být Golfský proud. Ta však také nemá dostatečný výkon na to, aby vytopila i relativně malou oblast (příkladem je Murmanská oblast, poblíž níž končí Golfský proud). Existuje však předpoklad, že dříve byl tento proud silnější.
Podle jiného předpokladu byla Hyperborea vyhřívána uměle. Pokud by si obyvatelé této země sami vyřešili problém letecké dopravy, dlouhověkosti, racionálního využívání půdy, pak existuje možnost, že by si mohli zajistit teplo a dokonce se naučili ovládat klima.
Proč Hyperborea zanikla?
Vědci se dnes přiklánějí k názoru, že příčinou zániku této starověké civilizace, stejně jako Atlantidy, byla přírodní katastrofa.
Je známo, že klima v Hyperborea bylo tropické nebo se mu blížilo, ale pak nastalo prudké ochlazení. Vědci připouštějí myšlenku, že k tomu došlo v důsledku globálních přírodních katastrof, například posunutí zemské osy.
Starověcí astronomové a kněží věřili, že se tak stalo asi před 400 tisíci lety. Pak ale hypotéza s posunem osy se jeví jako špatná, protože podle starověkých mýtů a legend existovala země Hyperborejců na severním pólu teprve před několika tisíciletími.
Dalším důvodem zmizení pevniny mohly být doby ledové následující jedna po druhé. Poslední zalednění proběhlo na počátku 10. tisíciletí před naším letopočtem. Latinská Amerika a Evropa byly tímto globálním procesem ovlivněny. Nástup ledovců s největší pravděpodobností nastal velmi rychle (protože mamuti nalezení na Sibiři byli zaživa zmrzlí). V důsledku následného tání ledovců byly pod vodou obrovské plochy země.
Předpokládá se, že Hyperborea nebyla zcela zatopena a Grónsko, Svalbard, Island, Jan Mayen, stejně jako Sibiř a poloostrov Aljaška ležící v této oblasti jsou pozůstatky severního kontinentu.
Neexistují žádné další hypotézy, proč dnes Hyperborea zanikla. Vědci se snaží odpovědět na tuto otázku, důležité je však vyřešení nejdůležitější hádanky: kde Hyperborea vůbec byla?
Kde hledat Hyperborea?
Dnes neexistuje žádný vědecký důkaz o existenci legendárního sedmého kontinentu, pokud neberete v úvahu starověké legendy, staré rytiny a mapy. Takže například na mapě Gerarda Mercatora je naznačen arktický kontinent (kde se údajně nacházela Hyperborea) a kolem něj je docela přesně zobrazen Severní ledový oceán.
Tato mapa vzbudila mezi vědci a výzkumníky velký zájem. Faktem je, že označuje místo, kde se nachází „zlatá žena“ – v oblasti ústí řeky Ob. Zda se jedná o stejnou sochu, která byla po mnoho staletí hledána po celé Sibiři, není známo. Mapa také ukazuje její přesnou polohu.
Dnes se mnoho badatelů zabývajících se pátráním po tajemné Hyperborei domnívá, že na rozdíl od Atlantidy, která zmizela beze stopy, z ní stále zbyla část země – jedná se o severní území Ruska.
Podle jiných předpokladů se Hyperborea nacházela na místě moderního Islandu. Přestože ani tam, ani v Grónsku, ani na Svalbardu, archeologové dosud nenašli žádné stopy existence starověké civilizace. Vědci to připisují sopečné činnosti, která se až dosud nezastavila a která zničila možná před mnoha tisíciletími starověká severská města.
Cílená pátrání po Hyperborei nebyla nikdy provedena, nicméně na začátku 20. století se do oblasti Seidozero a Lovozero (Murmanská oblast) vydala vědecká expedice. Vedli ji slavní cestovatelé A. Barčenko a A. Kondiain. Během výzkumných prací se zabývali etnografickým, geografickým a psychofyzikálním studiem území.
Jednou cestovatelé zcela náhodou narazili na neobvyklou díru, která sahá hluboko pod zem, ale nemohli do ní proniknout z podivného důvodu: každého, kdo se tam pokusil sestoupit, zachvátila divoká, nevysvětlitelná hrůza. Přesto vědci vyfotografovali podivný průchod hluboko do země.
Po návratu do Moskvy expedice podala zprávu o cestě, ale data byla okamžitě utajována. Nejzajímavější na tomto příběhu je, že v nejhladovějších letech pro Rusko vláda schválila přípravu a financování této expedice. S největší pravděpodobností jí byl přikládán velký význam. Sám A. Barčenko jako vůdce byl po návratu potlačován a zastřelen. Materiály, které obdržel, byly dlouhou dobu utajovány.
Na počátku 90. let 20. století se doktor filozofických věd V. Demin dozvěděl o výpravě A. Barčenka. Po přezkoumání jeho výsledků a podrobném prostudování legend a tradic národů, které zmiňovaly tajemnou severskou zemi, se rozhodl vydat se do pátrání.
V letech 1997-1999 byla organizována expedice na poloostrov Kola při hledání legendární Hyperborey. Jediným úkolem, který před badateli stál, bylo najít stopy dávné kolébky lidstva.
Může se zdát zvláštní, proč se tyto stopy pokoušeli najít právě na severu. Ostatně se věří, že starověké civilizace existovaly na Blízkém východě, v jižní a východní Asii mezi 12. a 2. tisíciletími před naším letopočtem, ale předtím jejich předkové žili na severu, kde bylo klima zcela odlišné.
V důsledku výzkumné práce se ukázalo, že národy, které žijí poblíž Seydozera, mají z této oblasti stále uctivý respekt a uctivý strach.
Ještě před dvěma stoletími byl jižní břeh jezera považován za nejčestnější místo pro pohřeb šamanů a dalších vážených lidí Sámů. I zástupci tohoto severského národa zde chytali ryby jen jednou ročně. V jazyce Sami jsou identifikovány názvy jezera a podsvětí.
Dva roky expedice objevila mnoho stop po domovu předků civilizací na poloostrově Kola. Je známo, že obyvatelé Hyperborea byli uctívači slunce. Kult Slunce existoval na severu v následujících dobách. Byly zde nalezeny starověké petroglyfy zobrazující Slunce: tečka uvnitř jednoho nebo dvou kruhů. Podobnou symboliku lze vidět u starých Egypťanů a Číňanů. Vstoupilo také do moderní astronomie, kde symbolický obraz Slunce zůstal stejný jako před mnoha tisíci lety.
Umělé labyrinty vzbudily mezi badateli velký zájem. Vědci dnes dokázali, že tyto kamenné stavby jsou kódovanou projekcí průchodu Slunce přes polární oblohu.
V oblasti posvátného Saami Seydozero byl objeven mocný megalitický komplex: obří stavby, náboženské a obranné zdivo, geometricky pravidelné desky s tajemnými znaky. Nedaleko se nacházely ruiny starověké observatoře vybudované ve skalách. 15metrový žlab s mířidly směřuje k nebi a silně připomíná slavnou Ulugbekskou observatoř u Samarkandu.
Kromě toho výzkumníci našli několik zničených budov, silnici, schody, etruskou kotvu a studnu pod horou Kuamdespahk. Učinili také četné nálezy, které svědčí o tom, že zde kdysi žily národy dokonale ovládající ruční práce.
Expedice našla několik skalních rytin lotosu a trojzubce. Zvláště zajímavý byl obrovský křížový obraz muže – „Starého muže Koivu“, který byl podle legendy zapuštěn do skály Karnasurta.
Tyto nálezy samozřejmě nejsou důkazem, že zde kdysi existovala vysoce rozvinutá civilizace.
Konkrétní údaje o poloze ostrova nebo pevniny Hyperborea zatím nebyly potvrzeny. Podle moderních vědeckých údajů se poblíž severního pólu nenacházejí žádné ostrovy, ale existuje podmořský Lomonosovův hřbet, pojmenovaný po svém objeviteli. Ten se spolu s nedalekým Mendělejevovým hřebenem potopil relativně nedávno.
Pokud tedy předpokládáme, že ve starověku byl tento „hřeben“ osídlen, pak se jeho obyvatelé mohli klidně přesunout na sousední kontinenty do oblastí kanadského arktického souostroví, poloostrovů Kola a Taimyr nebo do východní delty řeky Leny. Právě na tomto území žijí národy, které si zachovaly legendu o „zlaté ženě“ a v důsledku toho informace o legendární Hyperborea.
Na odpovědi na tyto a mnohé další záhady si tak budeme ještě muset počkat.
