TO, ČEMU DÁVÁME POZORNOST, TEDY SVOU ENERGII, VŽDY ROSTE A SÍLÍ
Setkáváme se s tím na každém kroku. Neustále, dokola všichni něco řeší. Nad životem lidí převzal kontrolu rozum. Jeho analytické a racionalizující funkce způsobují, že nevnímáme své pocity a chceme mít nad vším logickou kontrolu. Všechno musíme domyslet do posledního detailu. Vytvořit scénáře a podle nich pak všechno dělat. Nabyli jsme dojmu, že život je o našem úsilí. Jinak nic nebude fungovat. Nechceme dát možnost, aby se věci děly samy od sebe. Jen tak spontánně. Tak jak se odehrává vše ve vesmíru – lehce, bez úsilí. A tak si děláme těžkou hlavu snad se vším. Obáváme se spousty věcí, které by se mohly stát. A kupodivu i přes veškerou snahu všechno domyslet do posledního detailu se většinou stane, že se nám to jaksi vymkne z rukou a jsme postaveni před situace, které jsou velice nepříjemné.
Moji přátelé, manželé, jsou velice poctivými a svědomitými podnikateli. Chtějí mít všechno v pořádku. Hlavně proto, že se obávají kontroly z finančního úřadu. Proto platí vše poctivě a včas, snaží se předvídat možné problémy, raději zaplatí více než méně. Jednou jsem se s nimi setkal a nevypadali moc šťastně. Měli velký přeplatek na dani, jenže když zažádali o vrácení, stalo se něco, co opravdu nečekali. Přišla na ně hloubková kontrola. To, čeho se nejvíc obávali a čemu se snažili všemožně vyhnout, se stalo realitou. Bez ohledu na nezměrné úsilí problémům předejít svou poctivostí. Byli rozčarováni, cítili velkou nespravedlnost. A protože při každé kontrole se něco najde, dostali nakonec pokutu ve výši svého přeplatku. Paradoxní, že?
Určitě jste se s tím setkali v životě i vy sami. Že to, co nechcete, se najednou stane. Mohou to být nejrůznější nepříjemnosti, ale i tak závažné věci jako nemoci. Čeho se obáváme, tedy dáváme tomu svou pozornost, má tendenci se zhmotnit. A čím více si toho budeme všímat, tím horší to bude. Protože energií negativních emocí vše podporujeme. Jako kdybychom chtěli uhasit oheň kanystrem benzínu. Ať ho tam lijeme sebevíc, plameny jsou větší a větší.
Princip pozornosti a zhoršování je nejlépe vidět právě na nemocech nebo třeba na problémech s nadváhou. S nadváhou se ostatně potýká celý život velmi mnoho lidí. Přibrat na váze je poměrně jednoduché, ale zhubnout jen jediné kilo je nekonečně těžké. A trvale snížit nadváhu je pro většinu z nás vlastně nemožné. Jednou z příčin je také pozornost, kterou svým „špekům“ dáváme. Jak se jimi zabýváme, jak na ně myslíme, kolik nepříjemných pocitů prožíváme. Těžko se zbavíme přebytečných kil, dokud si jich budeme neustále všímat, dokud na ně budeme pořád myslet, pokud se budeme pozorovat. Teprve když se zbavíme všeho, co naši pozornost přitahuje, a přestaneme se tím bez úsilí zabývat, tak najednou pro nás nebudou všechna ta kila důležitá, ani naše postava nebo to, co si o nás budou myslet druzí. A jako zázrakem začneme hubnout.
Celý trik je právě v tom, že si potíží přirozeně přestaneme všímat a ony zmizí.
Nedávno si stěžovala sestra našeho zubního lékaře, že mají s dcerou problém se zubním kazem. I když společně čistí zuby třikrát denně, mezizubní prostory poctivě dočišťují mezizubním kartáčkem a dentální nití. Naposledy se objevily hned tři kazy najednou. Byla z nich celá smutná. Vlastně již neví, co ještě víc pro zdravé zuby udělat. Přeci je nebudou drhnout pětkrát denně? Bylo vidět, jak moc jí na zdravých zubech záleží. Jak moc chce, aby dcera neměla žádné kazy. Když už jsou tak poctivé a nic nezanedbávají. Přitom by stačilo zuby čistit třeba jen jednou denně, ale hlavně neřešit kazy, jestli budou nebo nebudou!
Když budete na své zahrádce bojovat s bodláky, nevypěstujete za čas nic jiného než bodláky. Když ale necháte bodláky jejich životu a zaměříte se na radost z květin, vaše zahrádka konečně vykvete a provoní váš život. Ani si pak nevzpomenete, že jste měli nějaké potíže. Záleží to zase jen na nás. Jestli chceme mít všechno pod neustálou kontrolou nebo dění odevzdat do rukou přirozenému řádu věcí.
