UNIVERZÁLNÍ ZÁKONY ŽIVOTA – podle Mirka Vojáčka

215

NEEXISTUJÍ SOUKROMÉ STAVY MYSLI. VŠECHNY INFORMACE, KTERÉ PROBĚHNOU TVOU MYSLÍ, MŮŽE ZACHYTIT KDOKOLIV VE TVÉM OKOLÍ.

Podle teorií kvantové fyziky jsme jen stejně jako celý vesmír shlu­kem vířících částic a informací. Máme ale představu, že jsme indivi­dua dokonale oddělená od okolního světa. To, co se odehrává v na­ší hlavě, je jen naše soukromá záležitost. A tak si můžeme myslet, co chceme, a stejně na to nikdo nepřijde.

Opak je pravdou. Sami jistě dobře znáte situace, kdy přijde kole­ga do kanceláře a má náladu pod psa. I když nic neříká, začne se zanedlouho špatná nálada sama od sebe šířit. A po nějaké době se všichni cítí opravdu špatně. Napětí nakonec vyústí v celkovou nevraživost i hádky. Všichni pak jdou domů a doufají, že se z nepří­jemných pocitů do rána vyspí.

To je jen jednoduchý příklad, jak snadno se od nás do prostoru in­formace šíří. Jsme vysílačem, ale zároveň i přijímačem. Takže když někdo vysílá, jsme schopni jeho vysílání zachytit. Proto se stává, že se potkáte s člověkem, kterého jste nikdy neviděli, a přesto k ně­mu cítíte nekonečné sympatie. Jako byste ho znali odjakživa. Ale jde jen o informace, které se shodují s vaším nastavením. Rezonuje s vámi a vy jste k němu přitahováni nevysvětlitelnou náklonností.

A tak chodíme po světě a přijímáme a vysíláme, aniž si to uvědo­mujeme. Skutečnými přeborníky v zachycování cizích myšlenek jsou děti. Zvláště ty ještě nenarozené nebo těsně po narození. Nespoléhají se na své smysly tak, jak to děláme my dospělí, ale vní­mají vše právě na úrovni informací. Stačí, abychom si něco mysleli, děti jakékoliv informace velice rády zachytí a okamžitě vyhodnotí, zda jsou nebo nejsou tyto informace v jejich prospěch.

Proto se rodiče často diví, jak je možné, že i když se před dětmi nikdy nehádají a všechny neshody řeší, až když spí, jejich děti vyka­zují známky stresu. Jsou plačtivé, nekomunikují nebo jsou naopak velice aktivní a snaží se na sebe strhnout pozornost. Někdy dokon­ce onemocní a příčina jejich potíží leží právě v konfliktu, který je mezi rodiči.

Na to, že dokážeme zachycovat informace z prostoru jen tak i v poz­dějším věku, přišli vědci před časem při jednom výzkumu. Na jedné straně telefonu seděla testovaná osoba a měla odhadnout, kdo jí bude ze známých nebo příbuzných volat. Výsledky byly překvapu­jící, testovaní se postupně dopracovali až k osmdesátiprocentní úspěšnosti. Úspěšnost byla mnohem vyšší, než je statisticky daná míra pravděpodobnosti. Naučili se během krátkého času vnímat intuici, tedy schopnost přijímat informace z prostoru. A my všichni to umíme také. Proto je potřeba dávat si pozor na to, co si myslíme a jaké při tom prožíváme emoce. Protože stejně se pak budou cítit i lidé v našem okolí.