Praha je nádherné město z řadou památek, příběhů, které zde zanechali naši předci. Některé jsou vidět na první pohled, některé musíme hledat, některé míjíme z důvodu, že o nich nic nevíme.
Naše zastávka bude patřit klidné části Starého Města. Kdysi toto místo patřilo k osadě Újezd. Zde byl v letech 1178 – 1187 vystavěn kostel svatého Martina ve zdi – svou jižní stěnou přiléhal k hradební zdi, proto název „ve zdi“. Místo najdete v Martinské ulici. Úzký průchod spojující Martinskou uličku s Národní třídou. Náš cíl najdeme asi 8m nad hlavou na kraji kostela pod střechou. Na pilíři nad Martinskou uličkou můžeme vidět nakloněnou postavu. Pokud nevíte co hledat, tak nikdo z kolemjdoucích nic neuvidí a místo přejde, obzvlášť když jdete od Národní třídy. Tato postava je zajímavá tím, že podobnou nikde na pražských kostelích neuvidíte. Zajímavé je, jak se tam dostala, kdy a proč? Hlavní účel není znám, zůstaly jen staré legendy.
Legenda o zkamenělém chlapci na střeše kostela
Před dávnými časy stál nedaleko kostela dům, zvaný Školka. Do domu se jednoho dne nastěhovala jistá vdova po pražském měšťanovi. Po nějaké době se začala její finanční situace zhoršovat, proto si chodila přivydělávat jako služebná do jednoho panského domu. Zatímco byla v práci, její syn lumpačil. Jednou, když se vracela z práce, uviděla zástup lidí zírajících vzhůru na střechu kostela. Tam spatřila svého nezbedného syna pobíhajícího po posvátné budově. To ji silně rozčílilo a tak zakřičela: ,,Ty nezdaro, bodejť bys za ten hřích zkameněl!“ Jen to dořekla, její kletba se stala pravdou. Hoch se ani nestačil narovnat a proměnil se, i s vyplazeným jazykem, v kámen.
Podle další legendy, mladý uličník pokřikoval na lidi ze střechy a také na ně vyplazoval jazyk. Kolemjdoucí muž v černém plášti chlapce napomenul a ten ho drze odbyl. Kolemjdoucí muž uličníka proklel a ten rázem zkameněl.
Dnes se již nedozvíme pravý důvod, proč tato socha „zdobí“ pilíř kostela svatého Martina ve zdi, ale je zajímavá.
Petr Gerhardt st.
