Jsme si všichni podobní, dvě ruce, dvě nohy, hlava, uvnitř těla orgány, pouze energetické matrice se liší, mužská a ženská. Jsem muž, to jsem poznal již v době, když jsme si společně s dětmi hrály, také jsem poznal, že jsme si podobní, ale ne stejní. Vyrůstal jsem na stráních Jizerských hor, kde na mě většinou dohlížela babička s dědou, byli pro mě vzory a učiteli v jednom. Oba byli Sokolové a vlastenci, to mě alespoň v začátcích nasměrovalo směrem k sportu a k podobnému rčení, jak se zpívá v jedné písni „jsi Čech, tak si toho važ, přelez, přeskoč, ale nepodlez…“
Děda byl úžasný člověk, byl studnicí duchovních znalostí, měli jsme knihovnu nabitou autory, které v té době znalo jen pár lidí, na rozdíl od dneška, kdy vychází tisíce autorů s duchovní a esoterickou tématikou. Nejvíce mě ovlivnil Camille Flammarion, hlavně jeho vědecké bádání o posmrtném životě a projevy duše. Nyní s odstupem času si říkám, jak bych se tvářil, kdyby podobné zájmy měly moje děti. Otec fotograf, spoluzakladatel Hi-fi klubu, blázen do muziky mě ovlivnil natolik, že jsem 30 let, jezdil po vlastech českých jako profesionální Dj a deset let jsem vystupoval v českých rádiích jako moderátor.
Moje mamka byla vzdělaná osoba, rozdávala kolem sebe radost a pohodu a nezůstávala lhostejná před nespravedlností, pomáhala, kde mohla. Musím se usmívat, to všechno „vóódnes“ čas, jak zpívával Waldemar Matuška.
Mám široké spektrum zájmů, rád bych se o ně s Vámi podělil formou článků a je jedno kdo je napsal. Úměrně s prožitými roky na této planetě jsem přišel na to, že nejdůležitější v životě je cítit se dobře. Pokud Vám i písničky, které jsem pro Vás při brouzdání po internetu vybral, kápnou do noty, budu tomu rád.
Váš společník pro dobrou náladu Petr Gerhardt st.