Než vás zavedu na místo, které zůstalo opuštěné a zapomenuté, tak si něco povíme, co je to menhir a jakou funkci vykonával v dávných dobách.
Člověk odedávna do krajiny vsazoval posvátné body. Kdysi v ní vztyčoval kameny, dolmeny či kamenné kruhy, později kříže, usiloval tak o posvátnou krajinu, ve které určoval nadčasová místa. Menhir je název většinou neopracovaného kamene (není to podmínkou), většinou z křemence, nebo žuly, který se záměrně vztyčoval na místech, které mělo být zharmonizováno.
Naši předci znali vlastnosti a důležitost stavění menhirů, proto je stavěli (vztyčovali) kolem svých obydlí, stájí, zahrad, v přírodě. Také je umísťovali v blízkosti vodních toků, studánek, aby je propojili s posvátnou vodou. Tento zvyk stavět menhiry a harmonizovat okolí podle poslední studie sahá až do poloviny 5. tisíciletí před naším letopočtem.
Existuje celá řada teorií, jak byly menhiry vztyčovány. Všechny spojuje přesvědčení, že víme, jak se obří kameny mohly na místo dopravit a vztyčit. Dle mého se jen domníváme, stejně tak neznáme všechny důvody, které vedli naše předky ke zvedání a přemísťování kamenů.
Z našeho současného pohledu na stavění kamenů v přírodě, vyvolá některým úsměv na tváři. Stavět kameny, to je ale blbost. Jaký to má smysl? Ty naši předci byli hlupáci. Opravdu?
Všechno co víme a nevíme, nám někdo předal. Věříme nebo nevěříme těmto informacím, ale to neznamená, zda je to pravda nebo lež! Je to podobné, jako když věříte svému fotbalovému klubu, nebo politické straně, většinou se přikloníme na stranu tomu, čemu fandíte a nehledáte pravdivou odpověď. Možná to je účel…
V současné době můžeme vidět řadu nadšenců, kteří v přírodě vyhledávají odkaz našich předků a opět staví pokácené kameny(menhiry) a umísťují a staví je na původní místa. Možná na vědomé úrovni netuší, jaké bylo jejich pravé poslání, ale určité vnitřní impulsy je k takové činnosti vedou a tak možná napravují to, co lidstvo v dávné minulosti zničilo.
Kameny znovu postavené do své původní polohy jsou však s temnou minulostí velmi svázány. Proto je dnes k obnovení energetické sítě zapotřebí mnohem silnějšího, energetického impulzu.
Někteří lidé zakládají zcela nové kamenné kruhy – Holašovice u Českých Budějovic, v areálu Botanické zahrady v Praze Troji, na okraji Kutné Hory, ve Volarech na Prachaticku, v Říčkách v Orlických horách nebo pálavské Klentnici. Je jich stále víc a přibývají lidé, kteří se dokáží vciťovat do nových energií, který jim dělají dobře.
Naše zastávka bude patřit místu, kde byly vztyčeny menhiry cca. před více jak sto lety, v rámci léčebného procesu pacientů. Na toto místo se zapomnělo, dokonce jen málo místní obyvatel zná, kde se nachází.
Jablonecké Paseky bývaly kdysi samostatnou vsí, po druhé světové válce jsou součástí města Jablonec nad Nisou. Sláva tehdejších Pasek se zrodila vybudováním lázní podle vodoléčebných metod Vincence Priessnitze z Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník). Položení základního kamene (12. dubna 1893) lázním obstarala neméně známá osobnost té doby, Sebastian Kneipp. Pod jeho jménem se dodnes prodávají bylinné přípravky a masti.
Lázně Paseky (Bad Schlag), později sanatorium ležící na okraji lesů, z nichž bylo přiváděno velké množství čisté vody, to umožnilo díky znalostem o léčebných účincích vody (odkaz Vincence Priessnitze, Sebastiana Kneippa), základ k poskytování léčebných metod pro své pacienty.
Léčení lidského těla probíhalo především pomocí vody, podávání bylinek, vnitřní rovnováhou a zdravou stravou, to vše v harmonickém propojení.
Lázeňský park byl vybaven kašnami s protékající vodou, fontány, jeskyní s pramenem, nacházela se zde i rozhledna, několik pomníků, tři vodní jezírka, která byla také využívána ke koupelím, menhiry určeny k zharmonizování prostoru, také své místo v parku měly figuríny přírodních bytostí, „Háj hrdinů“ – památník s pomníčky, všude přítomný léčivý kámen – mléčný křemen pro jeho energetické vlastnosti, stability a harmonie a mnoho dalších, který si odnes duch času. Všude vzájemně propojující se cestičky, na kterých nechyběly lavičky k posezení a rozjímání.
Domov důchodců Jablonecké Paseky
Konečně se dostáváme k návštěvě menhirů. Poprvé, když jsem je šel hledat, tak jsem je nenašel! Pro vás, kteří se na jejich místo budete chtít vydat, popíši nejkratší cestu. Železniční zastávka „Jablonecké Paseky“, přejdete koleje směrem k Domovu důchodců, ten minete a dáte se po asfaltové cestě vzhůru směrem na Kynast. Když se objeví po levé ruce les (nad jezírkem), tak do něho vstupte a jste blízko svého cíle.
Dnes již nic nenasvědčuje slávě, které provázelo toto místo, stále čeká na znovuobjevení a „zkulturnění“.
Příště se vydáme za menhiry, které na svém místě stojí tisíce let.
Petr Gerhardt st.
