Před časem jsem napsal článek, o výmalbě nejstaršího kostela v Jindřichově Hradci, kostela sv. Jana Křtitele pocházejícího z první poloviny 13. století. Fresky, které zde najdete, jsem nikde neviděl. Touto cestou bych Vás rád požádal, pokud jste někde po svých toulkách po světě někde viděli podobné fresky, napište mi.
Byl jsem vcelku překvapen, že se nikde neobjevily nové informace této zajímavosti, jako jsou netradiční fresky umístěné v tomto kostele.
Pokud navštívíte kostel, nebo jinou církevní památku, všude kolem vás jsou obrazy svatých apoštolů, ukřižovaný syn Boží Ježíš Kristus, Panna Maria, andělé nebo obrazy církevních hodnostářů. Někdy jsou k vidění různí hadi, draci, ale žena, která má ňadra na zádech, hlava nasazená přímo na nohou, neznámá „drůbež“a jiné malby, které nemají žádnou souvislost s tradičním náboženstvím, to se jen tak nevidí.
„Co nazýváme počátkem, je část konce
a ukončit, to znamená začít.
Konec je tam, kde začínáme“.
Cepheus.
Tyto záhadné a netradiční malby jsou k vidění v Čechách. Pokud zavítáte do jižních Čech, konkrétně do Jindřichova Hradce i, nenechte si tuto zvláštnost ujít. Tyto podivuhodné fresky se nacházejí v kostele sv. Jana Křtitele, patří k nejvýznamnějším projevům českého nástěnného malířství 1. poloviny 14. století.
Kostel sv. Jana Křtitele a areál minoritského kláštera v Jindřichově Hradci a patří k významným středověkým památkám. Architektura kostela není jednotná, vznikala postupně v řadě dílčích stavebních úprav, téměř po dobu dvě stě let.
Kostel byl postaven na místě románské svatině (jsou k vidění základy) a jeho výstavba byla zahájena po polovině 13. století. Kostel měl být původně postaven jako bazilikální trojlodí, ale nakonec z tohoto projektu sešlo. Kdo začal s výstavbou kostela, není písemně doloženo. Jednou z verzí je, že se na stavbě podílel řád templářů působící v Jindřichově Hradci, který byl postupně začátkem 14. století potupně potlačen po kontroverzním soudu proti kacířům. Nedokončenou svatyni dostal ke správě řád minoritů (františkánů), který se v Hradci objevil kolem roku 1320. Stavba byla dokončena kolem poloviny 14. století. Současně byla také prováděna stavba ambitu. V roce 1369 byla uzavřena smlouva s mistry Mikulášem a Ondřejem – staviteli kláštera v Třeboni, na postavení ambitu (křížové chodby) minoritského kláštera.
Pojďme se na chvilku zastavit v místě a čase. Aleš Česal v knížce „Toulky českým tajemnem“ píše: Zalistujeme-li v jindřichohradecké historii, zjistíme, že už v roce 1320 byli do Hradce povoláni františkáni. Působily tu tedy dvě významné církevní instituce – němečtí rytíři a františkáni. Působení františkánů v poddanském městě nebylo v té době obvyklé ani v tehdejších královských městech. Proč tedy přišli do Hradce? Jejich úkol i poslání jsou jasné: ostře vystupovat proti všem projevům hereze. V jižní Francii hoří hranice s jihofrancouzskými katary, neklidné je i sousední Rakousko, odkud do jižních Čech přicházejí znepokojivé myšlenky gnostické tradice.
Je velmi pravděpodobné, že část katarů unikla z Francie přes Rakousko právě do jižních Čech, kde ještě přetrvala templářská tradice. Na rozdíl od jiných zemí, v Čechách je nikdo nepronásledoval.
Situace na Hradecku vypadala napjatě, hrozily lidové bouře. V letech 1335 -1342 vyzývá papežský inkvizitor Havel z Hradce měšťany, kteří sami vyznávají kacířství nebo jej jakýmkoli způsobem podporují, aby se dostavili ve stanoveném termínu buď před inkvizitora, nebo před hradeckého faráře či kvadriána minoritského konventu. Úsilí oficiálních církevních kruhů o potlačení lidového odporu bylo opravdu jednotné.
Výzva papežského inkvizitora se zřejmě minula účinkem, a tak roku 1340 vyhlašuje papež Benedikt II. proti heretikům na Hradecku první křížovou výpravu. Hned následujícího roku se dozvídáme o následcích vzpoury, která poničila Oldřichův hrad (a nepochybně i město) a vypálila mnoho okolních vesnic.
Je nasnadě domněnka, že výzdoba kostela sv. Jana Křtitele přímo souvisí s výše uvedenými událostmi. Možná že autor maleb patřil k heretickému hnutí a gnostický odkaz se snažil po církevních represáliích takto zakódovat. Zaslepení hodnostáři pak sloužili mše ve svatostánku zasvěceném gnostickým myšlenkám.
Některé události té doby také zaznamenal archivář František Teplý, který byl povoláním kněz a díky studiu farních archivů si oblíbil historii.
„Učil jsem se číst stará lejstra, která jiní zahazovali na půdu, hodnotil jejich obsah pro sebe a z dějin jsem si zamiloval své povolání,“ připsal si na okraj jednoho z četných článků, hodnotících jeho dílo a pokračuje dále: „Přepisoval jsem materiál, i pro spisovatele o českém jihu.
V dějinách Jindřichova Hradce píše: „Do Čech přišli templáři kolem roku 1232, kdy na Hradecko, jsem nezjistil. Vítek z Hradce jim vykázal újezdy: lodhýřovský, deštencký, mnichovský, a snad i doběšovský či černovický, tedy území v délce několika mil. V Hradci brzo si zařídili nákladný dům, kde se říkalo jako v Jerusalemě v Templu. Mám za to, že Templáři postavili kostel sv. Jana Křtitele, v němž jejich kněží konali první duchovní správu hradeckou. Když ji ztratili, dostali v náhradu právo patronátní ve Stodůlkách u Prahy (rok 1291, 29/12).
Listinou z 27. září 1297 dává Oldřich (mladší) z Hradce templářům dvůr u Lodhéřova (10 km severně od J. Hradce), na kterém stojí dnešní fara: „My Oldřich z Hradce oznamujeme budoucím i přítomným, kteří uvidí tuto listinu, že jsme si ověřili zbožnost a bratrství řádu templářského a pojali k nim náklonnost, žádajíce, aby tato náklonnost byla vzájemná. Se souhlasem našeho krále Václava a pro spásu duše naší i našich potomků dali jsme a dáváme do věčného držení dvůr u Lodhéřova, zvaný Nový se vším příslušenstvím za přítomnosti bratra Eka mistra (magistra) řádu templářů v Čechách a na Moravě.
Jindřichův Hradec – Gradec (Nova domus) bylo na tehdejší poměry velké město, dokonce po husitských válkách po Praze druhé největší město a o 200 let později Jindřichův Hradec se znovu stává druhým největším českým městem a nechává za sebou například Brno nebo Olomouc. Dá se předpokládat, že se zde usídlila i významná skupina lidí znalá tajných učení, která se mohla podílet na výzdobě interiéru Kostela sv. Jana Křtitele, ostatně přítomnost známého templářského mistra Eka, tomu nasvědčuje.
Nutno si položit otázku: Bylo běžné takto „vymalovat“ kostel? Asi ne, protože bychom se určitě někde s podobnou tématikou obrázků setkali, zvlášť když si uvědomíme četnost církevních staveb. Je pravda, že od té doby uběhlo hodně roků a církev měla dost času na „zahlazení stop“. Další otázka, která se nabízí: Měli do takového kostela přístup obyčejní lidé, nebo byl vstup určen uzavřené skupině lidí provozující „netradiční“ náboženství? Vzhledem k tomu, že se papež Benedikt II. rozhodl rozehnat silou hradecké kacíře – heretiky, zdá se, že v této oblasti jich nebylo málo.
Vraťme se nazpět do chrámu Páně. Původní prostor hlavní lodi kostela sv. Jana Křtitele byl uzavřen plochým trámovým stropem. Na konci 15. století byla vytvořena pozdně gotická hvězdová klenba a malby v horní části lodi byly částečně porušeny, jak se můžeme na snímcích přesvědčit.
Zda byly fresky přetřeny vápnem ihned po příchodu minoritů (františkánů) nebo až při zaklenutí klenby, se již nedozvíme, ale díky tomu, že fresky byly přetřeny jen vápnem, se zachovaly v dobré kvalitě.
Dalším důvodem, že fresky zůstaly na svém místě, bylo i to, že po odchodu minoritů (františkánů) do Jihlavy, kteří odešli v r. 1564, nebyl kostel v majetku církve. Jáchym z Hradce odkoupil kostel od minoritů a rozhodl se přistavět ke klášteru budovu špitálu (25. 3. 1564), kam byly převedeny a umístěny další dva špitály z Hradce – městský (Svatojiřský) a předměstský (Dubnický). Správa špitálu byla svěřena otcům chudých a ústav byl pod dozorem a ochranou hradeckého panství.
V roce 1943 přešel ústav chudých do majetku obce, v roce 1952 byl ústav předán Charitě. Později byl využíván jako turistická noclehárna, sklad a zvláštní škola. V roce 1987 byl objekt adaptován jako knihovna.
Všiml jsem si jedné zajímavosti: pokud se někde dočtete o kostelu sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, tak se dozvíte velmi málo o netradičních freskách (mutanti), které jsou na tomto místě zobrazeny v jakýchsi pásech. Zda je to úmysl, nebo nechuť upozorňovat na něco, co neumíme popsat? Nevím.
Pokud nejste předem obeznámeni s netradičními výjevy na těchto freskách (nejedná se o Apoštoly), může se stát, že si při návštěvě kostela všimnete vyobrazených záhadných „karet“, ale zcela přehlédnete figurální zobrazení. Pro badatele mám upozornění – pokud chcete všechny fresky vidět, hlavně ty u oken, musíte poprosit zaměstnance o vstup na kůr a doufat v jejich ochotu. Odkud je pěkný výhled na všechny zbývající fresky.
Zda tyto obrázky představují dobu po Apokalypse z knihy „Zjevení Janovo“, nebo v nich je zakódováno tajemství vzniku života, nevím hlavně proto, že symboly karet (obrázků), představují něco, k čemu je potřeba znát postup (klíč). Možná, že tenkrát měli pánové smysl pro humor a dobře se bavili při pohledu na kreatury, nebo přicestovali z jiné planety, kdo ví?
Ještě malá procházka po zdejším kostele a několik věcí, které mě zaujali.
Několik náhrobků, které byly původně na podlaze kostela.
Pokud jste někde objevili podobné fresky, tak mi dejte vědět. Děkuji.
Ve středověku byly kočky považovány za zvířata čarodějnic, zvláště černý kocour byl obrazem ďábla.
Petr Gerhardt st.
