V roce 1937 objevil německý archeolog Wilhelm Koenig při vykopávkách poblíž Bagdádu hliněné nádoby s vnitřními měděnými válci. Tyto válce byly připojeny ke dnu hliněných nádob vrstvou pryskyřice. Koenig tomu nepřikládal žádný význam, ale vykopávky pokračovaly i po válce v Iráku. Poblíž starověkého sumerského města Seoeuvia vědci znovu objevili glazované hliněné nádoby připomínající vázy s květinami.
Byly to galvanické články. Vědci zvedli tyto vázy a objevili potenciální rozdíl půl voltu mezi železnou tyčí a měděným válcem. Elektrická energie je pryč! Ukázalo se, že tyto vázy jsou elektrické baterie. Našli se v Iráku na počátku 80. let. Na zdech egyptských domů byly poté nalezeny obrazy takových „vázových“ baterií.
Ve stejném roce Reinhard Tabes také objevil podobné nástěnné malby v chrámu bohyně Hathor v Dendeře v Egyptě, pět set kilometrů jižně od náhorní plošiny Giza a 50 kilometrů severně od Théb. Tyto nástěnné malby ukazovaly objekt, který měl hruškovitý tvar připevněný na stojanu, uvnitř byly zakresleny zvlněné linie v podobě hadů a k nim byl přiveden kabel. Je dokázáno, že hruškovité objekty se zvlněnými liniemi uvnitř jsou elektrické žárovky a stojany jsou izolátory vysokého napětí.
Malby byly také nalezeny v nejstarší pyramidě na Sakkáře, stupňovité Džoserově pyramidě.
Egyptologové nemají jednotný názor na účel těchto sloupců (stojanů). Peter Kras a Ron Hubard publikovali knihu o elektřině ve starověku „Světlo faraonů“ a sloupce považují za jednoduché izolátory. Poté byly nalezeny vzorky, na kterých visely měděné dráty…
Úzké komůrky široké 1,1 m byly nalezeny na úpatí chrámu Hathor v Dendeře. Archeologové neznají účel těchto místností, ale jsou zde vyobrazeny staré žárovky. Podzemní komora se nachází u nejvzdálenější zdi chrámu, dvě patra pod zemí. Ta může být dosažena přes úzkou šachtu. Šířka této komory je 1 m 12 cm a délka je 4 m 60 cm. Proč je v tak nevzhledné úzké komoře, znázorněna posvátná tajemství – proces elektrického osvětlení? Lidé drží velké baňky s klikatými čarami uvnitř, žárovka spočívá na sloupci. Tyto vlnité čáry končí lotosovým květem – to je pravděpodobně držák žárovek. Z náplně lososu přichází kabel do krabice, na které sedí Bůh vzduchu. Na pravé straně reliéfu je zobrazen jakýsi pavián nebo bůh Horus s psí hlavou držící v ruce nože, které si lze představit jako ochrannou sílu nebo také upozornění na nebezpečí.
Zdá se, že tato podzemní komora, umístěná na základech chrámu Hathor v Dendeře, byla malá elektrárna, která zde zobrazovala tajné znalosti o elektřině, které byly předávány pouze zasvěceným.
Na zdech a stropech egyptských chrámů a pyramid nejsou nikde vidět stopy po sazích z pochodní – byly osvětleny elektřinou. Tuto myšlenku potvrdili Mahatmas a E. Blavatsky.
Pokrývka hlavy faraonů byla také zásobárna elektrické nebo elektromagnetické energie. Na přední straně jejich vysokých klobouků byl obraz kobry – symbol nebezpečí a síly. D. Myers věří, že klobouk Valdark, který egyptští faraoni obdrželi od mimozemských představitelů Nibiru a Marsu, sám soustředil duchovní energii. Ale pravděpodobně byly tyto klobouky také vybaveny elektrickými bateriemi.
V nedávné době v Údolí králů, jeden a půl kilometru od Tutanchamonovy pyramidy našli archeologové zlatý disk nebo minci, která zobrazuje tvář velmi podobnou Quince Sphinx of Quidonia, vyfotografovanou americkou kosmickou lodí Viking -1 v roce 1976. Reliéfní nápis na disku přivedl archeology do rozpaků. Písmena jsou zcela odlišná od egyptských hieroglyfů. Kopie tohoto nápisu byla zaslána renomovaným odborníkům z různých zemí, ale doposud nepřišla žádná odpověď. Starověcí autoři uváděli, že mnoho egyptských podzemních chrámů a labyrintů bylo osvětleno jednotným světlem z neviditelných zdrojů. Legendy tvrdí, že podzemní práce v oblasti Cheopsovy pyramidy, stejně tak jako malování Stringovy lampy na stěnách hrobek, byly prováděny s použitím „nezhášejících lamp“. Při práci v podzemí se také používaly světelné ohebné šňůry, které měly délku několik desítek metrů. Proto také v komorách pyramid a v hrobkách faraonů neexistují stopy po sazích.
Řecký spisovatel Lucian (120-190 př.nl) vyprávěl o tom, že osobně viděl zářící kámen v čele sochy bohyně Hery v Heliopolis (Egypt), která v noci osvětlovala celý chrám.
Plutarch (45 – 127 př.nl) napsal, že nad vchodem chrámu bohyně Isis, chrámu Jupiter-Amon v Egyptě byla lampa, která podle kněžích, svítila několik staletí, aniž by si vyžadovala nějakou péči.
Sv. Augustin (354 – 430) ve svých dílech uvedl neobvyklou lampu, kterou viděl v chrámu bohyně Isis (Egypt). Augustin byl přesvědčen, že vítr ani voda nedokáže zhasnout tuto lampu.
Římský jezuita Athanasius Kircher v roce 1652 v knize „Adapus Egyptianus“ popsal „neshasitelné lampy“ nalezené v sklepeních Memphisu, které svítily pod vodou.
Nezničitelná lampa, která hoří 500 let, o které zmiňuje mnoho cestovatelů, kteří popsali památky Antiochie z 6. století, za vlády Justinianů.
Ve starověkých písemných zdrojích Indie a Číny jsou také popsány záhadné lampy nalezené v hrobkách. Byly také v chrámech, kde se vystavovaly pouze při zvláštních příležitostech.
Kulovitá lampa ze 7. století před naším letopočtem. Je zvláštní, že druhý římský císař Numa Pompilia (715 – 673 př.nl) měl tuto věčnou lampu ve formě neprůhledné koule, která zázračně projevovala svobodnou vůli bohů pod kupolí svého chrámu.
Povsanii (II. století před naším letopočtem) popsal zvláštní kapli v chrámu Jupitera na Kapitolu, kde se nacházel obraz Pallas Athény (podle legendy) přivezený Aeneas z Tróje do Itálie. Tento obraz bohyně byl osvětlen lampou, která nepřetržitě hořela rok. Potvrdili to kněží chrámu, kteří ji každoročně v určitou dobu (19. – 23. března) sundávali ze zlatého řetězu a odstraňovali z ní prach. Lampa byla považována za posvátnou a nepotřebovala žádné doplňování oleje.
V roce 1401 byla objevena blízko Říma v hrobce Pallas, syn Evander, nezničitelná lucerna. Lucerna hořela více než dva tisíce let.
Lampa z římského mauzolea. Římské kroniky uváděly, že v roce 1485, nedaleko Appiánské cesty, bylo nalezeno mauzoleum se sarkofágem, jehož vnitřek byl osvětlen modravým světlem z kovové lampy visící na zdi, která hořela více než patnáct set let. Existují důkazy, že hrobky s podobnými lampami byly k vidění severně od Říma.
Záhadné lampy byly také nalezeny v severní části Evropy. Ve středověkých kronikách Anglie se tvrdí, že poblíž Bristolu, uvnitř starobylé hrobky, byla nalezena nezničitelná lampa, která hořela několik století.
Překlad: Demiurg
