Dorothy Eady (1904-1981) byla první tři roky jejího života normální dívka z chudé irské rodiny z Londýna. Byla jediným dítětem v krejčovské rodině a nedělala nic pozoruhodného, ráda běhala, bavila se a hrála si s ostatními dětmi na ulici.
Ve třech letech šla Dorothy jako obvykle na procházku ven, ale když šla dolů po drsných schodech svého domu, uklouzla a spadla. Když ji její rodiče našli, vypadala mrtvá a rodiče mysleli na to nejhorší – její smrt.
Dorothy se však náhle probudila a její rodiče to nazvali zázrakem a poděkovali Bohu. Ale brzy na to se Dorothy začala chovat opravdu podivně
Nejprve začala mluvit o tom, že byla vzata domů. Později začala mít problémy se studiem na nedělní škole, kde učitelka nakonec řekla rodičům Dorothy , že jejich dcera nemá místo v takové škole, protože pouze a pouze hovořila o pohanském staroegyptském náboženství.
Dorothy byla nakonec vyloučena z této školy poté, co odmítla zpívat církevní kostelní písně. Také sama od sebe přestala chodit do katolické církve.
Během návštěvy s rodiči v Britském muzeu nebo spíše v egyptské muzejní části, byla dívka velmi vzrušená a nemohla se odtrhnout od pohledu na exponáty: mumie, sošky a papyrus.
V určitém okamžiku ji její rodiče nesledovali a dívka běžela k sochám a začala jim líbat nohy.
U Dorothy se pak postupně vyvinula skutečná deprese. Často jen seděla a dívala se na pohlednice s artefakty starověkého Egypta a plakala a sténala, že tam byl její skutečný domov a že by se tam opravdu měla vrátit.
„Tohle je můj dům! Ale kde jsou všechny stromy? Kde jsou všechny zahrady?“ několikrát vykřikla.
Nejvíce na ni působila fotografie zobrazující chrám faraona Setiho I. v Abydosu. A ještě předtím, než došlo k návštěvě muzea, měla barevné a neobvyklé sny s výhledem na starověký Egypt. Tyto sny pak pokračovaly po celý její život.
Posedlost starověkým Egyptem se u Dorothy zvyšovala každý rok a tak cestovala do Britského muzea při každé možné příležitosti. Nakonec se tam setkala s egyptským archeologem Sirem Ernestem Budgeem, který se o tuto neobvyklou dívku začal více zajímat a pomáhat jí .
Ve věku 15. let měla Dorothy nesmírně neobvyklý sen, který však byl úplně jiný od předchozích snů. V tomto snu k ní přišel samotný faraon Seti – v podobě mumie.
Dorothyna posedlost Egyptem byla pro mnohé podezřelá a její příběhy o návštěvě mumie už ale přerostly únosnou mez v jejím okolí. Kvůli tomu byla dívka několikrát na krátkou dobu poslána do sanatoria pro duševně choré a dokonce i do vězení.
Dorothy měla štěstí, nebyla ji diagnostikována žádná nebezpečná duševní nemocí a tak měla příležitost pokračovat v návštěvě muzeí a archeologických nalezišť. Ve věku 16 let dokonce vstoupila do Plymouthovy umělecké školy, začala hrát v divadle, ve hrách o egyptské historii a také začala samostatně nakupovat a sbírat některé staroegyptské artefakty.
Ve věku 27 let pracovala v londýnském časopise, kde psala články o Egyptě a malovala karikatury o egyptské politice. Brzy se setkala i s egyptským Emanem Abdelem Magidem, přestěhovala se s ním do Egypta a dokonce si ho i vzala.
Když pak vystoupila z letadla v samotné Káhiře, políbila zemi a řekla, že se konečně vrátila domů.
Dorothy a Eman měli syna, kterému bylo dáno jméno Seti, a Dorothy si poté zvolila jméno Omm Seti („Matka Seti“). Šťastné manželství Dorothy však bylo krátkodobé. Často navštěvovala pyramidy a staroegyptské chrámy, seděla tam, meditovala a nakonec začala trpět neobvyklou posedlostí psaním starověkých hieroglyfů. V této době začala mít Dorothy i jiné vize a naučila se opustit své tělo v astrální rovině.
To vše nebylo příjemné jak pro jejího manžela, tak pro jeho četné příbuzné a často vše končilo velkými hádkami.
Jednou při dalším transu přišel k Dorothy duch Gor-Ra . Pravidelně k ní začal chodit a diktoval jí celý příběh jejího minulého života. Ukázalo se, že kdysi ve starověkém Egyptě žila dívka jménem Bentreshit a ona se později reinkarnovala do Dorothy. Bentreshit pocházela z chudé rodiny, její matka obchodovala se zeleninou a její otec byl válečník. Bentreshit žil za vlády faraona Setiho I. (cca 1290 př.nl až 1279 př.nl).
Bentreshitova matka zemřela, když jí byly tři roky a její otec se jí nemohl nadále věnovat. Byla tak poslána, aby byla vychována v chrámu v Abydosu. Tam se z ní stala kněžka, která zde měla být až do věku 12. let. Ve věku 12 let se jí následně velekněz zeptal, zda chce navždy zůstat chrámovou kněžkou-pannou, nebo jestli chce jít do světa. Bentreshit se rozhodla zůstat v chrámu.
Další dva roky se zúčastnila posvátného obřadu vášní a vzkříšení Osirise, poté se setkala se samotným Setim I. a stala se jeho tajnou milenkou. Brzy otěhotněla, ale pro pannu kněžku to byl smrtelný hřích. Bentreshit se chtěla vyhnout hanbě a spáchala sebevraždu.
V roce 1935 se manželství Dorothy a jejího manžela rozpadlo a ona se přestěhovala do oblasti poblíž pyramid v Gíze. Tam začala pomáhat vědcům a archeologům a její rozsáhlé znalosti v oblasti starověkého Egypta se pro ně staly neocenitelnou pomocí.
Dorothy se přátelila se všemi nejznámějšími archeology a egyptology, kteří pracovali v pyramidách a egyptských chrámech. Ale mezi místními obyvateli se začali šířit ty nejneuvěřitelnější drby. Skutečností ale opravdu bylo, že Dorothy často spala uvnitř velké pyramidy, kde chválila boha Horuse a další.
V roce 1956 odešla 52letá Dorothy pracovat do Abydosu a usadila se v domě na úpatí hory Pega Gap. Staří Egypťané považovali tuto horu za cestu do posmrtného života.
Abydos byl pro ni velmi důležitý, právě v tomto chrámu před několika tisíci lety sloužila nešťastná Bentreschita.
Dorothy znala interiér tohoto chrámu tak dobře, že se jednoho dne hlavní inspektor starožitností Egypta rozhodl její znalosti otestovat a požádal ji, aby popsala nástěnné malby umístěné v té části chrámu, kde osvětlení dosud nebylo zavedeno a které dosud nebyly pro katalog vyfotografovány. A Dorothy odvedla vynikající práci, tyto kresby překvapivě přesně a detailně popsala.
Dorothy pak pracovala v tomto chrámu dva roky a pomáhala s překladem nápisů. A jakmile archeologům popsala nádhernou zahradu, ve které se poprvé setkala s faraonem Setim I., vykopali archeologové stopy této zahrady na místě označeném Dorothy.
V tomto chrámu také prováděla denní obřady. Každé ráno četla modlitby a nabídla Osirisovi občerstvení ze sušenek, vína, chleba a piva. Jedna z místností chrámu se pro ni stala speciální „skříňkou“, ve které se kdysi setkala s kobrou a … s ní se spřátelila, k hrůze chrámových stráží.
Místní obyvatelé brzy začali Dorothy navštěvovat a prosili ji o lékařskou pomoc. Ona jim pomáhala se starodávnými recepty. Léčila impotenci, neplodnost a další nemoci.
Dokud nebyla stará, Dorothy pokračovala v práci s archeology a vědci starověkého Egypta, navzdory jejím vlastním zdravotním problémům. V roce 1972 utrpěla infarkt, po kterém se přestěhovala do zvláštního přístaviště v domě Ahmeda Suleimana, syna bývalého strážce chrámu Seti.
Řekla, že ví, kde se nachází hrobka Nefertiti, ale radila, aby se neotevírala. Rovněž poukázala na to, že vedle hrobky Tutanchamona jsou ještě dvě neobjevené hrobky. A opravdu, ty byly objeveny až mnohem později po její smrti.
Všichni přední egyptologové těchto let znali Dorothy a velmi ji respektovali za její znalosti a pomoc, ale není známo, zda někdo z nich skutečně věřil, že se stala reinkarnací prastaré kněžky.
Často prokazovala své neuvěřitelné znalosti, například s kresbami v chrámu nebo s pomocí při objevení zahrady, ale to lidi příliš nepřesvědčilo. Mnozí jen věřili, že prostě jen měla živou fantazii nebo že vše znala jen díky jejím halucinací.
Fenomén Dorothy je tak nadále zůstává záhadou.
Překlad: Demiurg
