Sahara ve střední Africe je největší horkou pouští na Zemi, její teplé písky jsou prakticky bez života. Ale před několika tisíci lety to byl domov raných lidských civilizací. Za poslední desetiletí jsme dokonce získali přesný obraz toho, co se stalo lidem, kteří žili v této ztracené krajině.
Sahara, zhruba o velikosti Spojených států, se rozprostírá v několika afrických a středovýchodních zemích, včetně Egypta, Čadu, Súdánu, Libye, Alžírska a dalších.
Dnes je poušť obrovská a celkem pustá. Ale několik statečných archeologů, kteří za posledních sto let cestovali hluboko do západních oblastí oblasti, objevili něco neuvěřitelného. Existují obrovské nástěnné malby paleolitického skalního umění, které sahají nejméně 10 000 let a zobrazují vše od zvířat po oděvy, které lidé nosili během vesnických obřadů.
Lidé v těchto obrazech jsou často kresleni velmi kulatými hlavami, což je charakteristický saharský styl. Obrazy, které sdílejí tento styl, pravděpodobně pocházejí od lidí s podobným kulturním původem. Jak staletí ubíhaly, obrazy se stávaly sofistikovanějšími a vidíme obrázky, které ukazují nástroje z doby bronzové, lidi na koních a hliněné hrnce. Otázkou je, co se s těmito lidmi stalo? Jak žili v takových suchých podmínkách? Kam šli?
Stefan Kröpelin je archeolog z Německa, který to chtěl zjistit. On a jeho tým se vydávali na neprobádanou poušť každý rok po celá desetiletí a hledali stopy . Sledovali umístění těchto jeskynních maleb a po cestě začali objevovat náznaky toho, jaká byla Sahara před tisíci lety. V masivních suchých údolích našli mušle a kostry ryb. Našli zbytky stromů a stopy pylu.
Uvědomili si, že byli svědky historie změny klimatu v regionu. Kdysi úrodná země dešťů a jezer přešla do marťanské krajiny za něco více než 10 000 let.
V článku Kröpelin a jeho tým vysvětlují tuto tabulku lidské okupace. Červené tečky jsou oblasti dlouhodobého lidského bydlení a bílé tečky ukazují přechodnou lidskou okupaci. Ukazují, že po dlouhém vyprahlém období během poslední doby ledové začala oblast Sahary zažívat těžké monzuny počínaje asi před 8500 lety před naším letopočtem. Celá oblast se stala travnatou savanou, plnou jedlých rostlin a zvířat, a lidé se stěhovali z údolí Nilu hluboko do východní Sahary. Jak monzúny rostly, asi 7000 BCE, lidé se přesunuli také na jih. Ale pak, asi 5300 BCE, monzuny začaly vysychat. Tehdy se lidé opět začali shlukovat kolem Nilu.
Kröpelin a jeho tým píše:
(A) Během posledního ledovcového maxima a terminálu pleistocénu (20 000 až 8500 př.nl) se saharská poušť zbavila jakéhokoli osídlení mimo údolí Nilu a prodloužila se o 400 km dále na jih, než je tomu dnes.
(B) S náhlým příchodem monzunových dešťů v roce 8500 př.nl byla hyper-vyprahlá poušť nahrazena prostředím podobným savaně a rychle obývána prehistorickými osadníky. Během raného holocénního vlhkého optima byla jižní Sahara a údolí Nilu zřejmě příliš vlhká a nebezpečná pro značné lidské obsazení.
(C) Po roce 7000 př.nl se lidská osada stala dobře zavedenou po celé východní Sahary a podporovala rozvoj pastevectví skotu.
(D) Opakující se monzunové deště způsobily počátek vysychání egyptské Sahary v roce 5300 př.nl Prehistorické populace byly nuceny odejít do údolí Nilu nebo najít ekologické útočiště a odejít do súdánské Sahary, kde ještě stačily srážky a povrchové vody. Návrat plných pouštních podmínek po celém Egyptě kolem roku 3500 př.nl se časově shodoval s počátečním stádiem faraonské civilizace v údolí Nilu.
Otázkou je, jak rychle k této transformaci došlo? Někteří vědci tvrdili, že změna klimatu byla velmi prudká a že trvalo jen asi sto let, než se tyto travnaté kopce a údolní jezera staly písečnými dunami dnešní Sahary. Ale Kropelin a jeho tým v dokumentu z roku 2008 tvrdili, že to pravděpodobně trvalo více než pět století nebo více. Tuto hypotézu založili na důkazech odebraných ze vzorků jádra vyvrtaných ze starověkého jezera v Čadu, jehož vody byly natolik nenarušené, že sediment na dně poskytuje téměř dokonalý obraz z posledních 6 000 let. Při pohledu na extrémně hluboký vzorek jádra jsou vidět vrstvy vegetace, které se vracejí po tisíciletí.
Zjistili, že vegetace v oblasti pomalu odeznívala po dlouhou dobu. V podnebí nedošlo k žádnému prudkému posunu. A proto lidé v této oblasti pravděpodobně měli dostatek času na migraci na břehy Nilu, kde povstala staroegyptská civilizace, aby se stala legendární mocí v této oblasti.
Je pravděpodobné, že některé z našich nejranějších příkladů lidské civilizace vznikly v úrodné zemi, která již neexistuje. Na Sahaře před tisíci lety byla změnou klimatu změněna složitá lidská kultura.
Překlad: Demiurg.cz
