Starý zákon je krásná kniha, pokud se čte poctivě, tak jak byla ve skutečnosti napsána. Co k tomu potřebujeme znát? Především jazyk té doby, doloženou historii a k tomu neskutečně „mravenčí“ práci na doslovném překladu původní Bible. Jediného člověka, kterého znám, který splňuje všechny tyto požadavky je Ital Mauro Biglino, kterého jsme si představili v první části.
Historik je ochoten změnit názor, pokud se objeví dokument, který odporuje některým dříve zavedeným historiografickým představám. Ti, kteří přeměňují Bibli do textové podoby, na které zakládají svou víru, považují tento text za neomylný.
Dobrá, četli ho? Pečlivě prozkoumali, co říká?
Jednoduše řečeno, Bible je v mnoha ohledech jen jakousi fotokopií Sumersko-akkadské klasiky, „příběhy o původu“: Epos Atrahasis, Enuma Elish a Epos o Gilgamešovi, Zrození našeho druhu, Velká potopa a jiné příběhy, které již všechny byly obsaženy v těchto textech, které bibličtí spisovatelé jistě četli.
Absurdní je, že zatímco Bible (tj. kopie) tvrdí, že je vyjádřením jakési historické pravdy, tak Sumerské texty (originál) inspirované Bohem jsou považovány za nic víc, než báje, mýty a legendy. Skutečným překvapením je zcela něco jiného. Pokud vyklidíme pole, jen na okamžik, odložíme teologické čtení Starého zákona – toho jediného Boha, všemohoucího stvořitele nebe a země – je možné, že Bible ve skutečnosti líčí historickou pravdu?
„To je jistě relevantní otázka, říká Mauro, alespoň předstírám, že by to tak mohlo být, pro jeden zásadní důvod. Biblická zpráva, jak jsem řekl, je koherentní. Samozřejmě se nám to často jeví jako kyselé, šokující a občas těžko stravitelné, ale je to naprosto logický a věrohodný popis.
V podstatě mluvíme o válečném příběhu, popisující děsivé konfrontace bratrovražedné války, konflikty mezi příbuznými. Jahve pravidelně přikazuje lidem, kteří patří k němu – synům Jákoba (Izraela) – vyhladit jejich protivníky. Oni všichni sdílejí stejnou krev, jsou sousedé, přímí potomci Abrahama, případně jeho původní rodiny. Jedním slovem, jsou to bratranci.
Jahveho ustanovení jsou krutá: neberte žádné zajatce, všechny je zabijte. Podobné chování jsme mohli vidět u ISIS.“ Teroristé z takzvaného Islámského státu. „Já vím, že to srovnání může být zarážející.“ Ale přesně tak je to napsáno v Bibli, s nekonečným, ohromujícím způsobem, s detailním množstvím prvků, které jsou pro nás hrozné, nepřijatelné až ohavné. Například: nešetřete nikoho, ani seniory, ani ženy. Někdy s jednou výjimkou: holčičky. Stačilo, aby jim byly tři roky a den, aby byly považovány za sexuálně atraktivní.“ Hrůzné. Dalo by se říci, že je to jednoduchá otázka zvyků. Nic tu není labilnější než etika. Morální kompas se může radikálně změnit cestou napříč věků. Možná, že ty dny mít sexuální vztahy s batolaty bylo považováno za „normální“. Mauro Biglino si povzdechne. „Toto téma je natolik kontroverzní, že jsem cítil, že tomu musím věnovat celou kapitolu ve své knize „Falešný zákon“. Tyto stránky jsou tak znepokojivé, že se nikdy nečtou veřejně, ale nejsou jediné. Celý text, doslovného čtení „Starého Testamentu“ odhaluje úplně jiný příběh, než jaký nám byl sdělen v náboženském kontextu“.
„Chci zopakovat, že jsem neobjevil zcela nic“, říká Mauro.
Je to ta kniha, která nám říká, co je v ní napsáno.
Jsou to autentické příběhy? „Opět nevíme. V některých případech existuje chronologická srovnání, která lze propojit s historickými zdroji. Častěji se však můžeme spolehnout pouze na biblické autory, kteří nám jsou bohužel stále neznámí.“ Co se stane, když budeme „předstírat“, že to, co je napsáno v Bibli, je doslovné a pravdivé? „Jednoduše. Uvědomíte si, že tato sada knih něco velmi přesně vypráví: vzhled nadřazených, nelidských bytostí, kteří geneticky „vyrobili“ Homo sapiens. Bylo jich hodně a byly technologicky velmi vyspělí.“ Mimozemšťané?“ Nelze to říct. Bible to nespecifikuje. Maximálně je můžeme definovat jako „mimozemšťané“, ale v přísnějším technickém smyslu slova: jsou to, jednotlivci, kteří jsou jiní a odlišují se od nás.“
V jednu chvíli se diskuse soustředí jen na jednoho z nich: Jahve. „Přesně tak. Biblické texty ho popisují těmito slovy: mužský a bojovník. A co ho zajímá? Ne celé lidstvo, ale pouze jeho lidi. A tito lidé nejsou ani židé jako celek, ale pouze část z nich, jak již bylo zmíněno: potomci Jákoba-Izraela. Právě jim, tato postava válečníka Jahveho dává slavnostní slib, že jim poskytne rozsáhlé panství, které by sahalo od Nilu až k Údolí Eufratu a ještě dál.
Mapa Velkého Izraele v nedávné době, nejen zahrnovala celou Palestinu a celé Jordánsko, ale také velkou část Sýrie, jižní cíp Turecka a kousek Saúdské Arábie. Takzvaný „Eretz Israel“ zahrnuje také velkou část Iráku a navíc Sinaj a východní pás Egypta, mezi údolím Nilu a Rudým mořem. Od té doby uplynulo několik tisíc let. Za předpokladu, že Jahve skutečně existoval a že vedl Izraelity ve svých nepřetržitých malých dobyvačných válkách: myslíte, že se mu podařilo dodržet svůj slib?“
pokračování
