Nyní se pomyslně vydáme proti proudu času a zaměříme se na historii, která může být pro někoho znepokojivá, rozhodně však plná kouzla, neboť je nositelkou úžasného osvobozujícího potenciálu pro toho, kdo hledá cestu bez dogmat. Cestu bez iluzí a násilných výkladů přizpůsobených předem vykonstruované vizi božstva, která nás při výrazu „Bůh“ okamžitě nasměruje k transcendentnu, „jinému“ světu, k božstvu vzdálenému od člověka jak svou podstatou, tak formou.
Budeme si pomyslně listovat v Bibli.
Uvědomme si, že Bible nemluví o Bohu, ani o ničem božském, ale o zcela „fyzickém“ příběhu, který odhaluje rušivou hypotézu o původu lidských bytostí na Zemi.
V hebrejštině ve Starém zákoně se vypráví o tajemných, zvláštních a mocných bytostech, které se objevili zde na Zemi. Jsou to mimozemšťané? Vyšší civilizace, která je stále přítomná na naší planetě? Také vypráví o tvůrcích, manipulátorech, geneticích, ale jsou zde popsáni i letci, válečníci, despotičtí vládci, vědci, kteří mající velmi pokročilé znalosti, také se dočteme o speciálních zbraních a technologiích podobné těm, které se objevující ve scénách sci-fi.
Jakmile je Bible prostá různých dogmat, je velmi odlišná od toho, jak nám byla vždy vyprávěna. Také zde nenajdeme žádného všemocného a vševědoucího duchovního Boha. Zde není! Bible není v žádném případě nejčtenější kniha, ale nejvíce se o ní diskutuje.
Našim pomocníkem na odhalování skutečného obsahu Bible, bude expert na biblickou problematiku Ital Mauro Biglino.
Začal pracovat jako překladatel pro největší katolické nakladatelství ve Vatikánu. Po určité době začal psát své knihy, ve kterých píše, co je skutečně napsáno v Bibli. Prohlašuje, že Bible nemluví o Bohu, Bible mluví o bytostech jménem Elohim, kteří jsou normálními bytostmi, ale mají znalosti, a také pokročilou technologií.
Budeme vám nabízet známé biblické příběhy, které jsou mnoho let zcela „neměnné“. My si je můžeme přečíst, tak jak o nich pojednává Bible, v doslovném překladu. Budou se tyto příběhy měnit?
Eva, Adam, had, imaginární jablko.
V pohádkách umí zvířata mluvit. Od Ezopa přes Phaedrusa až po Walta Disneyho. Malé zvíře, které se objevuje v Genesis, je had. Přílišné mluvení, také chování, které způsobilo nejhorší katastrofu v historii, navždy kompromitovalo bezstarostné štěstí lidské rasy, které bylo do té doby téměř nesmrtelné.
To vše zřejmě kvůli jablku. Ta bajka je nezapomenutelná: ten idylický stav – dokonalá blaženost, nedotčená nebezpečím – je zničena soustem ovoce. Nebylo to žádné nevinné okusování, protože to bylo zakázané ovoce, kterého by se nemělo ani dotknout, podle Božích příkazů. Neposlušnost byla smrtelná a trest hrozný: věčné odsouzení k životu v mukách, únavě, utrpení, až k smrti. Smrt se od této chvíle stala nevyhnutelným osudem. Není to špatné, jako první představení našeho slavného „Boha lásky“, který jak nám náboženství říká, miluje své stvoření bezpodmínečně. Při první malé chybě je oba vyhnal z Edenu a přinutil je žít v utrpení, s „datem vypršení platnosti“, končící smrtí.
Ano, tak to si Biglino dělá legraci. Samozřejmě. Protože tyto zmíněné informace v Genesis, tak to rozhodně nebyl „Bůh“, ani Adam a Eva, ti nebyli našimi předky a výše zmíněný had rozhodně nebyl plaz. V Talmudu se dokonce píše, že byl původně obdarovaný končetinami. A mimochodem, nikdy nebylo žádné „jablko“ zmíněné v těchto verších. Opravdu? Už slyším nevyhnutelnou a neměnnou odpověď: čtěte Bibli. Dělejte to pro své vlastní dobro. „Neslavné jablko, které snědla Eva, v hebrejské Bibli neexistuje.“
Kde jsme tedy vzali tento nápad?
„Tento koncept přišel ve čtvrtém století našeho letopočtu, když Jerome přeložil Bibli do latiny.“ Sophronius Eusebius Hieronymus, známý také jako svatý Jeroným, byl Římský biblista, překladatel, teolog a křesťanský mnich. Církevní otec a učitel církve, také přeložil část Starého zákona do latiny, ale s použitím textu, který byl přepsán do řečtiny Židy, z kolonie Elephantine v Egyptě. Takže, toto nalezené jablko je výhradně plodem Jeromeovy představivosti? Možná by bylo správnější říci, že to bylo jen podivné nedorozumění.
„Při psaní o Stromu dobra a zla použil Jerome latinský výraz „malum“, které má dvojí význam: může znamenat jak „zlo“, tak – „jabloň“.“ Hru na telefonu, která se pak hrála, nebylo možné zastavit. „Od té chvíle jsme začali mluvit o jablku, které se tak definitivně stalo tradicí.“ Byl tedy „Ztracený ráj“ kvůli jablku? „Ne. Ve staré hebrejštině „brát ovoce“ neznamená jíst ovoce. To znamená dokonání sexuálního aktu.“ V tomto případě s hadem? „Samozřejmě že ne.“ S kým tedy? Nebyl to ten „had“, který pokoušel nešťastníky? Předvečer? „Nejprve se musíme dohodnout na podmínkách. Kdo by mohl být tento had?“
Abychom tomu porozuměli, zdůrazňuje Biglino, je třeba provést několik operací. Pro začátek musíme rozptýlit představu jakéhokoli „ovoce“ v našem příběhu, téměř komicky odvozeném z latinského překladu. A pak, jednou opět spoléhat na kontext, který Starý zákon tak důsledně popisuje.
Může být také velmi užitečné například postupovat pozpátku. Například: jaký smysl má tento příběh o hadovi a jablku? Vytvořit pocit méněcennosti, který pochází ze spáchání strašného hříchu. Ve skutečnosti prvotní hřích. „Pojem prvotního hříchu,“ vysvětluje Biglino, „není biblický. To byl zpracován teologií. Především slouží k vytvoření pocitu viny u jedince, jehož prostřednictvím pak může být podmíněn a veden k respektování pravidel, s možností smíru s údajným „nebeským otcem“ prostřednictvím prostředníků, kteří jsou přirozeně členy a struktury: církevní hierarchie“.
Jednoduše řečeno, tento „hřích“ v hebrejské Bibli vůbec neexistuje. „Přesně, koncept prvotního hříchu se v Genesis neobjevuje.“ A příběh o tom slavném činu neposlušnosti? „To odkazuje na úplně jinou situaci.
Adam a Eva se rozhodnou v důsledku této volby, že se mohou svobodně reprodukovat nezávisle.“ „Snědli ovoce“, ale nebylo to jablko. „Zdá se, že čin, který Eva provedla – dokonce podle židovské tradice – byl sexuální, skrze kterou se spojuje s takzvaným hadem.“ Dělá to dobrovolně? „To se neříká. Tradice někdy popisuje tento akt, jako skutečně sexuálně násilný.“ Jinými slovy, „had“ mohl znásilnit Evu. „V každém případě to bylo z tohoto sexuálního spojení Evy s „hadem“, když se Kain narodil. Právě po tomto aktu Elohimové říkají: „Nyní se Adam stal jako jedním z nás.“ Ve skutečnosti jsou to strážci zahrady (ne „Bůh“, ale Elohim) a mají docela strach:
„Obávají se, že Adamité mohou mít přístup k takzvanému Stromu Života.“ Nemluvíme tedy o jabloni, ani o některých jiných rostlinných druzích. Biglino patří mezi ty, kteří vykládají výraz „Strom života“ jako docela něco jiného. Jako „technologie, které zaručovaly velmi dlouhý život, jako ten u samotných Elohimů.“
Se vší pravděpodobností Strom života odkazuje na nějakou genetickou technologii, „která dává kontrolu po celou dobu života, samozřejmě tak, aby se prodloužil a byl stejně dlouhý jako život Elohimů.“
To dává smysl. „Kdyby se to stalo, a první Adamité k nim získali přístup.“ genetické praktiky by se staly neovladatelnými.“ Tato interpretace, zdůrazňuje Biglino, je dokonce přítomna v poznámkách Jeruzalémská bible. Tato autoritativní dominikánská exegeze, kterou vydal School of Biblical Studies v Jeruzalémě, „uvádí, že ve skutečnosti jde o vyhnání Adamitů, které nebylo trestem za něco, co udělali, ale spíše jakási preventivní rozhodnutí.“ A jak dodává Biglino, to přesně znamená, že „toto rozhodnutí museli Elohimové udělat, aby se vyhnuli situaci, kterou by nebyli schopni spravovat.“
Zapomeňme na prvotní hřích. Exil z Gan Edenu, byl motivován mnohem více přesvědčivými důvody, které bychom dnes pojmenovali, jako politické důvody. Prvotní hřích. Pocit viny. Zde se zdá, že se dostáváme na rozcestí: na jedné straně biblické vyprávění, na druhé straně následný teologický výklad. „Tutéž pasáž,“ pokračuje Biglino, „interpretuje odlišně apoštol Pavel a čte to jako okamžik, kdy došlo k provinění, jako takové, které by se pak rozšířilo na celé lidstvo.“ Od svatého Pavla po svatého Augustina se tato teorie prvotního hříchu dostala dlouhou cestou. „Samozřejmě. Kompletní artikulovaná formulace tohoto konceptu byla produktem Augustina z Hrocha“. Po staletí byl ústředním prvkem příběh o jablku. Jsme ubohý druh, protože jsme vinni. Pro naše předky to stačilo, chudák Eva, ta aby se nenechala zlákat tím neslavným ovocem, které jí nabízí plaz.
Tak o co tu vlastně jde? „Ve vší vážnosti, tento „had“ byl jedním z Elohimů, ke kterým patřili frakce těch, kteří byli nepřátelští a to dokonce nepřátelští k Elohimům, kteří vládli v Gan Edenu.“ Takto podaná informace, Genesis tím nabývá zcela nové podoby.
Biglino opět cituje teologa Ermise Segattiho, profesora na fakultě teologie severní Itálie: „Segatti říká, že „klanový“ koncept prvotního hříchu – to znamená, že tento hřích se přenáší z otce na syna – je v Novém zákoně zcela vyvrácen,“ i když bohužel Segatti dodává: „Teologie toho hojně využívala.“ Podobné zápisy pocházejí od vrchního rabína Židovské obce Turína, Ariela Di Porta. „Potvrdil, že v judaismu koncept originálu hřích, ani neexistuje.“ Potvrzuje to nejvýznamnější italský protestantský biblista Daniele Garrone, spoluautor prestižních slovníků starověké hebrejštiny. Pro Garroneho, není zcela jasné, kde sv. Pavel vzal tento koncept hříchu.
Jakmile je z obrazu odstraněn prvotní hřích, jedna věc zůstává: „had“. Což naznačuje, že pisatelé Genesis naráželi na konkrétní postavu, schopnou se pářit s člověkem ženského pohlaví? V minulosti, říká Biglino, byl předpoklad, že had měl vždy pozitivní konotace: být zvířetem, které hnízdí v zemi, to symbolizovalo jedince, který se hrabe a jde hluboko do poznání. „Pojem „had“ má ve skutečnosti také význam vlastníka znalostí. Dvojitý had by tedy mohl představovat hluboké poznání, se zvláštním odkazem na dvojitou šroubovici DNA.“ Také by to mohl být způsob, jak přímo narážet na genetiku?
„Toto je skutečné hluboké poznání, které mají především genetici, kteří znají nejintimnější části lidské struktury. Odtamtud, reprezentace hada následně přišla symbolizovat ty, kteří se zabývají tímto typem informací a kdo vlastní tento druh technologie. V podstatě, umění medicíny.“
Připomínáme slova profesora Safrana z doby klonování ovce Dolly: Vzpomeňte si, jak Adam a Eva přišli do světa. Ve skutečnosti, Biglino upřesňuje, byla to pouze žena, která se narodila v „pozemském ráji“. Bible ve skutečnosti uvádí, že Adam „byl umístěn“ do Gan Edenu. To by naznačovalo, že pocházel odjinud a byl umístěn tam, v té „oplocené a chráněné zahradě“, která se nachází v oblasti Eden, a to je nějaký pozdější bod příběhu. Pokud jde o ženu, Evu, Genesis říká, že „byla stvořena“ (jinými slovy, vyrobena), pomocí „zakřivené boční části“ muže tehdy, když byl zklidněn a uveden do stavu „hlubokého spánku“. Anestézie.
„Gan Eden byla experimentální laboratoř,“ shrnuje Biglino. „Elohimové, jak nám Bible říká, vyprodukovali každý druh stromu, který dával dobré jedlé ovoce.“ V té laboratoři pak experimentovali s potravinami – jak rostlinnými, tak i se zvířaty – k použití pro své pracovníky, tedy lidstvo, které si „vytvořili“ genetickým inženýrstvím.
Kromě Stromu života, podle Bible, také Gan Eden měl jiný strom, než ten poznání dobra a zla. Zde je třeba věcem správně rozumět. „Některá hebrejská exegeze, jako například Amos Luzzatto, říká, že výraz „dobro a zlo“ neodkazuje na etické pojetí těchto dvou termínů, ale spíše k fyziopatologii lidského těla. Jinými slovy, znalost dobra a zla naznačuje prožitek dobrého pocitu a nemoci.“ V této reprezentaci stromu se zdá, že implicitní koncept je jen elementární.
Dokud byli uvnitř a byli uzavřeni, tak byli zcela chráněni, a Adamité neznali fyzická utrpení. Podle konkrétní židovské exegezi, zůstali předpotopní patriarchové mladého vzhledu, až do své smrti.
Potíže začínají až vyhnáním z ráje, kvůli strachu, že nový „vyrobený“ druh, jakmile dosáhne schopnost se autonomně reprodukovat, mohl by také „zvednout hlavu“, dělat si své vlastní věci a možná také dokonce získat „technologie dlouhé životnosti“.
Soupeří s jejich tvůrci, Elohimy, pokud jde o dlouhověkost. „Adamité,“ opakuje Biglino, „jsou vyhnáni, protože se měli stát reprodukčně nezávislými. Tohle se nikdy nemělo stát, především šlechtění mezi Adamity a příslušníkem rodové linie Elohim, kterého v Bibli představuje „had“, to by se nikdy nemělo stát, ale to se také stalo. Jejich křížení bylo skutečnou příčinou tohoto vyhnání, Adamitů z Gan Eden.“
Není to náhoda, dodává Biglino, že velitel „zahrady“ říká Adamitům: „Vložím nepřátelství mezi vaši linii a linii těch hadů.“ Učenec tedy poznamenává, že mluvíme o dvou liniích, dvou odlišných skupin ve vzájemném konfliktu. „Linie hada je ta, která přímo pochází ze sexu.“
Čin, který provedl had – soupeř Elohimů – to co provedl s Evou, což vyústilo v narození Kaina. Později měli Adam a Eva další děti, ale zatímco Kain byl synem Evy a Hada, ostatní byli přímá Adamitská linie.“ Navíc protivenství skupiny Adamitů – jakési super-sapiens symbolizované dvěma archetypálními předky (Adamem a Evou) – začalo již před setkáním s „hadem“ a neexistujícím jablkem.
„V Genesis, kapitola 2,“ připomíná nám Biglino, „je řečeno, že Elohim dal všechna zvířata Adamovi, aby je mohl pojmenovat. V této kapitole se uvádí, že Elohimové si uvědomují, že společnost zvířat Adamovi nestačí.“ Je tedy stále více nepravděpodobné, že by pánem Gan Edenu byl nějaký vševědoucí Bůh, který by předtím potřeboval pozorovat Adama při práci a pochopil by, že potřebuje ženu.
„Podle biblické zprávy, byli nějakou dobu v Gan Edenu pouze muži a zvířata. Jakým druhům scén byli Elohimové vystaveni?“ Rozumná otázka. Podle Rashiho měl Adam styk se všemi zvířaty, ale on nebyl spokojen, dokud se nepřipojil k Evě. Pak se konečně objevily dámy. „Jakmile „udělali“ Evu, jednoho krásného dne ji představili Adamovi. A ten podle textu řekl: „Tentokrát je to kost z mých vlastních kostí a masa z mého těla.
“ Tentokrát? „Těmito slovy je jasně řečeno, že před Evou bylo Adamovi nabídnuto několik samic, které však pro něj nebyly uspokojivé. Výraz „tento čas“ se v židovských překladech objevuje jako „konečně“, právě proto, aby to pouze naznačovalo, že v tu chvíli dostal Adam pro něj vhodnou samici, vyrobenou z jeho vlastního genetického dědictví.“
Očividně ty předchozí nebyly příliš vzrušující. „Sumersko-akkadské zprávy, z nichž se odvozuje biblický příběh, nám tvrdí, že se takzvaná božstva se různě pokoušela vyrobit takzvaného Adama.“ Mnohé z prvních pokusů, jak říkají tyto texty, nepřinesly očekávané výsledek. „První experimenty vedly k defektním mužům. Byli tací, kteří nemohli zavřít oči, někteří nemohli sevřít ruce, někteří měli zkroucenou páteř, mnozí nemohli udržet moč, někteří se narodili bez pohlavních orgánů.“ Docela hororová show.
„Jeden z nejkatastrofálnějších experimentů se skutečně odehrával s genetikou.“
Enki byl jeden ze dvou synů pána říše a byl genetický inženýr. Z materiálu od samice Anunaki, a to po několika pokusech, byl schopný vyrobit kompletního a plně funkčního Adama.
Už je vše jasné? Zůstala po tom sladkém (velmi paternalistickém) šovinistickém příběhu nějaká stopa? Vyprávění o našem původu? Biglinova metoda funguje takto: „předstírat“, že Bible prostě říká pravdu. Máme nějaký důkaz? Rozhodně ne. Ani nevíme kdo, kdy přesně a dokonce ani v jakém jazyce byly tyto kodexy napsány. Ale vyprávějí úplně jiný příběh, než ten, který nám byl předán z teologie.
Příběh o řízeném roubování populace na naši planetě. Kým? Od Elohimů, od Anunnaků? V jiných částech světa jsou tyto bytosti – jedinci se stejnými rolemi a s podobnými vlastnostmi – nazývají se Devas, Viracochas, Netheru, Tuatha De Danaan.
V řecko-římském světě: Theoi, bohové.
Jinde: Zářící, Synové hvězd.
Kdo byli? Odkud se vzali? „Zůstaňme u Bible“.
Tak zase příště?
