RUKA SLÁVY

483

Když se řekne ruka slávy, tak se mě ihned vybaví nedávno zesnulí fotbalový génius, Diego Maradona, který při čtvrtfinálovém zápase na fotbalovém mistrovství světa v Mexiku ke vstřelení gólu do sítě Anglie použil ruku, kterou rozhodčí neviděl a branku uznal. Od té doby se tento gól označoval jako „boží ruka“. V reakci na bezprostřední protesty anglického trenéra Bobbyho Robsona, Maradona prohlásil: „Regulérnější gól jsem v životě nedal.“

Tuto „ruku slávy“ s dodatkem „boží“, si stále pamatuje mnoho příznivců fotbalu, i když od této události „uteklo“ mnoho vody a času.

Málokdo z nás si pamatuje z historie magický artefakt pojmenovaný podobně – „Ruka slávy“, který byl ve středověku velice populární a tak tento artefakt nesměl chybět ve výbavě některých doktorů a léčitelů, který údajně dokázal léčit. V dobách, kdy medicína naháněla hrůzu, jednou z metod bylo i věštění, stačilo k uzdravení pouze přiložit ruku oběšeného člověka na problémové místo a prý se úspěch dostavil v podobě uzdravení.

Také lupiči a zloději nosili „Ruku slávy“ při sobě, pro ně to byl veledůležitý předmět, který měl za úkol snížit riziko dopadení a to v době, kdy se loupeže trestaly smrtí. Někteří věřili, že kolem „Ruky slávy“ se otevíraly všechny zámky a závory a její majitel se stal neviditelným. Zda to fungovalo nevím, ale magie má nepředvídatelné výsledky.

Ruka slávy

K vytvoření „Ruky slávy“ bylo nutno získat lidskou ruku, v té době, nebyla nouze o „materiál“. Bylo velice důležité, aby ta ruka byla z mrtvoly, která byla odsouzena k oběšení. Obvykle byla vzata pravá ruka vraha, protože se předpokládalo, že mrtvý muž by byl pravák. Aby kouzlo fungovalo, použitá ruka musela být ta, kterou spáchala zločin.

Při výrobě bylo nutno dodržovat určitá pravidla a postup. Nejprve bylo nutné oddělit ruku od visící mrtvoly při zatmění měsíce, zabalit ji do látky a „vyždímat ji“. Poté byla vložena do hliněné nádoby, byly k ní přidány různé bylinky, včetně paprik a soli. Po čtrnácti dnech byla ruka vyndána a vystavena slunečním paprskům, dokud plně nevyschla. Pokud slunce nemělo dostatečnou sílu schnutí, byla ruka s kapradím vložena do trouby, kde se dále sušila.

Pokud měla být ruka použita jako svíčka, byla pokryta voskem. Pokud ne, ruka byla připravena k použití jako svícen pro kouzelnou svíčku.

Kouzelná svíčka byla vyrobena z tuku zločince, panenského vosku, sezamu a pinie.

Trest v podobě odnětí ruky (amputace) má dlouhodobou tradici, byl i zaznamenán v babylonských zákonech. Kodex Hammurabi je jedním z nejstarších spisů přeložených na světě a je datovaný do období kolem roku 1 772 př. n.l. ve starověké Mezopotámii, Hummurabim šestým, babylonským králem. Kodex Hammurabi uvádí, že trest za zločin by měl být stejný ve vzájemnosti. Vraha musí odsoudit k smrti, synovi, který udeřil otce, byla ruka sťata.

Do dnešních dnů se zachovala pouze jediná „Ruka slávy“, je k vidění v muzeu v anglickém městečku Whitby.

Tento artefakt má zajímavou historii. Na počátku 20.století zedník Joseph Ford, opravoval podkroví staré chaty v Castletonu a našel na odlehlém místě chaty mumifikovanou lidskou ruku připevněnou ke zdi. Někdo by se tohoto nechtěného objevu raději rychle zbavil, ale Ford nebyl jen stavitel, ale i místní historik, nadšenec a tak se rozhodl, tento netradiční suvenýr si ponechat. „Ruka slávy“ zůstala v držení Forda až do jeho smrti, kdy v roce 1935 ji dědici předali do místního muzea ve Whitby. Od té doby se sušená lidská ruka stala nejoblíbenějším muzejním exponátem, sice odpudivým, ale zároveň neuvěřitelně atraktivním.

Katolická církev sv. Brigity ve Vestfálsku v Německu, vlastnila také amputovanou ruku, která byla zasazena do vápence. Místní komunita získala finanční prostředky na záchranu této ruky, byla předána na univerzitu v Düsseldorfu, tam ji bohužel, někdo v roce 2012 ukradl.

„Rukou slávy“ se do dnešních dnů moc nedochovalo, patrně proto, že lékaři a zloději používají modernější metody než ty dříve a také těch oběšenců není tolik.

Ještě pár informací:

Ruka by byla nejčastěji používána jako samotná svíčka, i když někdy byla použita jako svícen. V příbězích, kde konečky prstů fungovaly jako svíčka, každý prst představoval každou osobu v domě, která spala. Pokud se prst nemohl vznítit, znamenalo to, že buď někdo v domě byl vzhůru, nebo že v domě bylo méně než pět lidí. Mnoho zlodějů špatně odhadlo počet lidí v domě a často to vedlo k jejich odhalení. Říká se, že plamen Ruky slávy lze uhasit pouze mlékem. Jakákoli jiná tekutina jen posiluje jeho plamen.

Následující příběh pochází z Northumberlandu a takových podobných, bylo slyšet a číst ve své době po celé Evropě mnoho.

“ Jedné temné noci, když bylo všude zavřeno, se ozvalo zaklepání na dveře osamělého hostince uprostřed pustého rašeliniště.“ Dveře se otevřely a tam stál, třásl se a třásl se, chudý žebrák, hadry promočené deštěm a ruce měl bílé od chladu. Zarmouceně požádal o ubytování , ale v domě již nebyla žádná náhradní postel, ale bylo mu dovoleno ležet na podložce před kuchyňským ohněm.

Vše bylo vyřešeno a všichni v domě šli spát, kromě kuchařky, která ze zadní kuchyně viděla do velké místnosti přes skleněnou tabuli vpuštěnou do dveří. Sledovala žebráka a uviděla ho, jakmile zůstal sám, zvedl se z podlahy, posadil se ke stolu, vytáhl z kapsy hnědou uschlou lidskou ruku a postavil ji vzpřímeně do svícnu. Potom pomazal prsty a položil na ně zápalku a ty začaly hořet. Kuchařka plná hrůzy se vrhla po zadním schodišti a snažila se vzbudit svého pána a muže z domu. Ale všechno bylo marné – spali okouzlujícím spánkem; takže v zoufalství znovu spěchala a postavila se na své pozorovací místo.

Viděla plápolat prsty na ruce, ale palec zůstal neosvětlený, protože jeden chovanec domu byl vzhůru. Žebrák byl zaneprázdněn sbíráním cenností kolem sebe, které házel do velkého pytle. Když ve velké místnosti vzal vše, vstoupil do dalšího. Na to žena vyběhla a chopila se světla a pokusila se uhasit plameny. Ale nebylo to tak snadné. Nalila na ně vodu ze džbánu na pivo, ale ty vzplály jasněji. Jako poslední zdroj chytila ​​džbán s mlékem, vylila ho přes čtyři žhavé plameny, které najednou vyhasly. Hlasitě vykřikla a vrhla se ke dveřím bytu, do kterého žebrák vstoupil, a zamkla je. Celá rodina byla vzrušená a zloděj se snadno chytil a později byl oběšen. ”