Rozhledna na Hradišťském vrchu

95

V minulosti jsme patřili mezi země s největším počtem rozhleden na světě. Dnes, když se staví věže mobilních operátorů, jako houby po dešti, někdy současně s rozhlednou navíc, tak jich je opravdu docela dost.

Dnes vás zvu na návštěvu rozhledny, která byla postavena teprve nedávno a nenajdete na ni ani jeden vysílač (jak dlouho). Stojí na výrazné dominantě kraje na Hradišském vrchu na Kaplicku (774m n.m.)

Toto místo jsem navštěvoval ještě před postavením rozhledny. Nenapadlo mě, že na tomto historickém místě bude stát rozhledna, ze které se budeme dívat do kraje, kde stávaly původní slovanské osady. Stalo se.

Místo rozhledny patřilo hradišti Radischberg, které je někdy kladeno do období mladší či pozdní doby bronzové. Má oválný půdorys o rozměrech cca. 100 x 200 metrů., s příkrými svahy a skalnatými srázy. Obvod plošiny byl chráněn hradbou, jejíž zbytek je dosud patrný v podobě mírně vyvýšeného valu. Ten byl po výzkumu Leonarda Franze ve 30. letech 20. století interpretován jako dřevěnohlinitá hradba roštové konstrukce s čelní kamennou zdí.

Návštěvník rozhledny se o tomto historickém místu moc nedozví, nevím, zda je to dobře nebo naopak.

Autorem této třiceti metrů vysoké vyhlídky je brněnský architekt Pavel Jura. Dřevěná nosná konstrukce je doplněná ocelovými vazníky, oplášťování je z modřínového dřeva. Dřevěné schodiště o 155 schodech i ocelový ochoz fakticky visí ve vzduchu, zavěšeny na ocelových táhlech.

Po výstupu až na ocelový ochoz se nám otevře nádherný pohled do okolní krajiny, dokonce jsou k vidění rakouské Alpy.

Nejvyšší hora Slepičích hor – Kohout s vysílačem na jeho vrcholu

Soběnov a Besednice, některé další vsi již přímo v centru Novohradských hor vyrostly na místě původních slovanských osad. Právě odtud zřejmě Doudlebové osídlovali zbytek jižních Čech a podle některých názorů zakládali typicky jihočeské vlastnosti, jakými jsou opatrnost a někdy i tvrdohlavost.

Svatý Jan nad Malší a „všude přítomná“ jaderná elektrárna Temelín

Tato stavba je také součástí projektu „Grenzenlos Radfahren am Grünen Band Europas“, což lze přeložit jako „Cykloturistika bez hranic v Zeleném pásmu Evropy“. Sice zde k rozhledně byla vybudovaná nová přístupová cesta, tak příznivce cykloturistiky upozorňuji, kolo k rozhledně rozhodně nebrat!

Jak se na rozhlednu dostanete?

Vlastní dopravou se dopravíte do Hradiště, nebo autobusem z Kaplice. Tam začíná modře značená turistická stezka, která je dlouhá asi jeden kilometr. Připravte se na pěkné stoupaní, ale cíl vám vynahradí námahu, kterou jste vynaložili.

Předchozí článekPřemyslovské hradiště
Další článekBaalbek – město Slunce
Profilový obrázek
Jsme si všichni podobní, dvě ruce, dvě nohy, hlava, uvnitř těla orgány, pouze energetické matrice se liší, mužská a ženská. Jsem muž, to jsem poznal již v době, když jsme si společně s dětmi hrály, také jsem poznal, že jsme si podobní, ale ne stejní. Vyrůstal jsem na stráních Jizerských hor, kde na mě většinou dohlížela babička s dědou, byli pro mě vzory a učiteli v jednom. Oba byli Sokolové a vlastenci, to mě alespoň v začátcích nasměrovalo směrem k sportu a k podobnému rčení, jak se zpívá v jedné písni „ Jsi Čech, tak si toho važ, přelez, přeskoč, ale nepodlez…“ Děda byl úžasný člověk, byl studnicí duchovních znalostí, měli jsme knihovnu nabitou autory, které v té době znalo jen pár lidí, na rozdíl od dneška, kdy vychází tisíce autorů s duchovní a esoterickou tématikou. Nejvíce mě ovlivnil Camille Flammarion, hlavně jeho vědecké bádání o posmrtném životě a projevy duše. Nyní s odstupem času si říkám, jak bych se tvářil, kdyby podobné zájmy měly moje děti. Otec fotograf, spoluzakladatel Hi-fi klubu, blázen do muziky mě ovlivnil natolik, že jsem 30 let, jezdil po vlastech českých jako profesionální Dj a deset let jsem vystupoval v českých rádiích jako moderátor. Moje mamka byla vzdělaná osoba, rozdávala kolem sebe radost a pohodu a nezůstávala lhostejná před nespravedlností, pomáhala, kde mohla. Musím se usmívat, to všechno „vóódnes“ čas, jak zpívával Waldemar Matuška. Mám široké spektrum zájmů, rád bych se o ně s Vámi podělil formou článků a je jedno kdo je napsal. Úměrně s prožitými roky na této planetě jsem přišel na to, že nejdůležitější v životě je, cítit se dobře. Pokud Vám i písničky, které jsem pro Vás při brouzdání po internetu vybral pro rádio DEMIURG, kápnou do noty, budu tomu rád. Váš společník pro dobrou náladu Petr Gerhardt st.