Proč rytíř útočí na šneky

216

Při pohledu na rukopisy západní Evropy z období 13. až 14. století si můžeme často všimnout poznámek nebo ilustrací autora umístěné vedle textu. Na těchto obrázcích se nejčastěji opakuje jedna velmi zvláštní scéna – statečný rytíř v brnění, připravený bojovat proti šnekům. Příklad můžete vidět na obrázku níže. Proč byl tento typ kresby tak běžný v západoevropských rukopisech?

© Obrázek Britské knihovny

Přepisování rukopisných knih se stalo nedílnou součástí středověkých evropských klášterů a knihy přepsané mnichy byly velkou vzácností.

Mniši si při přepisování knih rozdělili práci – někteří diktovali text, druzí ho zapisovali a další jej zdobili.

Ve 12. století se začaly v Evropě zakládat první univerzity, mnichy začali nahrazovat vzdělaní učenci.

Tehdejší incanabula (velké rukopisné knihy) byla zdobena různými barevnými a ozdobnými ilustracemi ve zlatě a stříbře, ukazovala mnoho podivných scén, zvaných drolerie (směšné obrázky). Mezi nimi jsou i rytíři bojující se šneky.

Rytíř bojuje se šneky, kniha z roku 1310 -1320
© Obrázek Britské knihovny

Dnes se domníváme, že vtipné příběhy vznikaly v myšlenkách autorů knih při únavné, dlouhé, pečlivé a zodpovědné práci.

Okraje rukopisů zobrazují nejen lidi, ale také zvířata a mystická stvoření, různé příběhy a symboly, kterým je dnes obtížné porozumět, ale přesto nám pomáhají porozumět tomu, co si lidé v dané době mysleli.

Zobrazené příběhy jsou velmi různorodé a také zajímavé a jedinečné. Motivy zabijáckých králíků, psů a šneků byly celkem běžné. Tentokrát však mluvíme jen o zlých šnecích a rytířích, kteří s nimi bojují.

Někdy byli šneci velcí, někdy malí. Někdy byl rytíř na obrázku na koni, někdy ne. Rytíř byl často vyobrazen, jak je vystrašený před šnekem.

Všechny tyto kresby měly jednu společnou věc – neměly nic společného s obsahem knihy. Tyto scény se objevovaly na okrajích knih kolem let 1290 – 1325.

Protože v žádném případě ty obrázky nesouvisely s obsahem knihy a autoři té doby po sobě nezanechali žádné vysvětlení, neznáme důvod, proč to dělali.

Několik takových a podobných ilustrací je možné nalézt např. v šesti liturgických rukopisů Marguerite de Bar, abatyši z opatství Saint-Maur de Verdun z let 1302 – 1305, které se používaly při bohoslužbách.

Kresba rytíře bojujícího se šnekem z knihy z roku 1315–1325
© Obrázek Britské knihovny

Německá historička Lilian Randall provedla v 60. letech studii, ve které spočítala šneky ve starodávných rukopisech z let 1290 až 1310. Výsledek je zajímavý, v 29ti rukopisech objevila 70 šneků.

Své poznatky zveřejnila ve vědecké práci „Šnek v gotické mezní válce“.

Nejsou to vyčerpávající odpovědi. Jedno je však jisté, tyto a podobné ilustrace by se neměly brát moc vážně. Jsou to úsměvné satiry té doby.

Vědci někdy také spojují šneky zobrazené na okraji rukopisů s knihou Žalmů. Šneci prý symbolizují smrt.

Lilian Randall tvrdí, že „ošklivé hlemýždě, je nutné porazit“, mohli prý také znázorňovat příslušníky Langobardů

Tento germánský kmen přišel ze Skandinávie, přes území dnešního Německa, dobyl Heruly a Gepidy a v roce 568 nl. začal útočit na jih. Dobyl téměř celou Itálii. Tímto způsobem byla Justiniánem obnovena celá Římská říše.

O několik století později v roce 774  si Langobardi podmanil franský král Karel Veliký. V roce 774 vstoupil do hlavního města Pavia, nechal se korunovat Longobardským králem, začlenil Lombardii do Franské říše.

Lombardie jako království začala uvadat, ale nepřestávala existovat, přestože obyvatelé byli známí svým bojovým uměním, byli to skvělí obchodníci

Předpokládá se, že boj proti šnekům může symbolizovat projev nenávisti nepřátelských stran kvůli jejich dobrým obchodním dovednostem.

Lombardie měla také svůj vlastní jazyk, který nepřežil, ale italský jazyk převzal některá z lombardských slov.

Co doopravdy znamená boj proti šnekům se pravděpodobně již nedozvíme – středověký člověk vnímal a viděl svět jiným způsobem než dnes my.

Překlad: Demiurg