Kamenné hříčky přírody

625

Dnes se vydáme za nejstaršími obyvateli na Zemi. Mají magmatický původ, k jejich vzniku došlo v důsledku sopečných erupcí. Vlastnosti získaly svým složením, rychlostí ochlazování lávy a dalšími faktory. Bochníkové zvětrávání a rozpad tiského žulového masivu jim daly dnešní podobu. Ano, poznali jste, jsou to kameny, konkrétně žulové balvany, které sem před milióny lety zavlekl ledovec.

Můžete se vydat na příjemnou procházku po lesní cestě, lemovanou balvany zajímavých tvarů a velikostí. Pokud navštívíte tato místa v době houbařské sezóny, tak si navíc odnesete domů spousty hub, které zde rostou. Naším cílem bude skalnaté městečko Viklany, které již navštěvovali naši předci v dobách Keltů. Místo si také oblíbil režisér Zdeněk Troška, který zde filmoval a záběry použil (Vodník, Aninka) ve své pohádce „Zakleté pírko“.

Naše místo zájmu leží v západní části Žihelské pahorkatiny v katastrálním území Nový Dvůr u Žihle. Geologicky náleží území přírodní památky čistecko-jesenickému plutonu části zvané tisko-jesenický masiv. Takto naši oblast označují odborníci. Lidově řečeno – severozápadně od obce Žihle na Plzeňsku. Cestu si můžete zvolit buď ze Žihle, nebo z druhé strany, z obce Nový Dvůr, vždy po žluté značce.

„Jste připraveni? Tak jdeme“.

Odpočívající kámen už mnoho let, stále na svém místě.

Těchto „odpočívajících kamenů“ bylo v okolí mnoho, neunikly však pozornosti stavitelů. Populární žula byl žádaným stavebním kamenem ve městech i při stavění starodávných hradů. Žula z „žihelské oblasti“ prý, jak jsem se dočetl, byla použita i při stavbě hradu Karlštejn, na který dohlížel sám Karel IV. Zda je to pravda, nevím, protože na Karlštejn je dlouhá cesta a takové kameny se pěkně pronesou.

Pozůstatky po těžbě žuly jsou k vidění dodnes.

Kamenné „bochníky“, které přežily těžbu žulových kvádrů.

V roce 1933 těžba a ničení vzácných velikánů ustala nadobro. Území bylo vyhlášeno chráněnou oblastí a místní kameny získaly ochranu v podobě zákona.

„Usmívající se“ balvan, který dostal jméno Bába. Na výšku měří 6m a na šířku 12m. Nemá pod sebou skalní podložku, a tak si sedí v měkkém, jako v peřině.

Bába z jiného úhlu pohledu v harmonii s přírodou.

Kde je Bába, tam je i Dědek, ve dvou se to lépe táhne. Pročpak si asi od sebe každý drží 200m odstup? Každý potřebuje klid a ve stáří obzvlášť.

Dědek sedí v poklidu u cesty, je menší, měří 5m na výšku a 8m metrů na šířku. Na rozdíl od Báby budete mít problém si na něho vylézt.

Dědek z druhé strany, také bez kamenné podestýlky, ležící na jehličí.

Bába s Dědkem vedle sebe, kdo je ve větší pohodě? Hmotnost obou balvanů byla vypočítána na téměř 1000 tun, docela těžká váha.

Další balvany nemající jména

Zajímavé, „cizopasník“?

Městečko Viklany

Došli jsme na místo, které dostalo do svého názvu slovo viklan. Pokud si myslíte, že se zde něco viklá, tak nebudete daleko od pravdy. Jelikož našim zájmem jsou kameny, tak to, co se viklá, je kámen, nebo kameny.

Není běžné se v přírodě setkávat s viklanem – „kývavým kamenem“. Je to vzácnost, možná jste ho ještě po svých toulkách v přírodě na vlastní oči neviděli. Naši badatelé, alespoň na našem území, se je snaží pečlivě zaznamenávat a chránit je.

Viklany jsou kameny o velké hmotnosti, které spočívají malou plochou na podloží. Některé viklany díky tomu bylo možno určitou silou rozkývat. Některé jsou dosud pevně spojeny s podložím, byť jen malou plochou, jiné zase spočívají na podkladu několika ploškami, v tomto případě je nelze rozhýbat.

Magnet, nebo lepidlo?

Hřib kameňák

Jeho brácha… a pak že nerostou…

Už ne.

Vracíme se nazpět stejnou cestou, po které jsme přišli, nachodili jsme cca 8km. Tuto návštěvu Vám mohu doporučit, nejlépe s celou rodinou v příjemném prostředí žihlovských lesů.

Petr Gerhardt st.