Kamenná hudba

607

Dnes se vydáme do míst, kde máme možnost si zahrát na hudební nástroje a naslouchat zvukům, které prokazatelně poslouchali naši předci před více jak deseti tisíci lety.

Hudba jako taková provází člověka od nepaměti, používala se v počátku k různým rituálům, uvolněním. Stále v nás vyvolává různé pocity – radost, smutek, nebo chuť si zatančit.

Každé období má svůj hudební styl, vzniklo jich mnoho a stále se rodí nové a nové. Přírodní národy měly hudbu založenou především na rytmu, ve které dominovaly bicí nástroje. Takovým nástrojem, na které lidé hrávali před 12 000 lety jsou „hudební kameny“, které najdeme stále na svém místě a připraveny pro návštěvníky s možností si na ně zahrát.

Místo „hrajících kamenů“ se nachází v Ázerbájdžánu ve státní rezervaci Gobustán. Není to jediné místo na světě, kde můžeme tyto kameny spatřit, ale toto místo je zcela unikátní. Najdeme zde více jak 6000 skalních předhistorických rytin, které znázorňují primitivní lidi, zvířata, výjevy s bojů, rituální tance, býčí zápasy, lodě s ozbrojenými veslaři, válečníky s oštěpy v rukou, velbloudí karavany, obrazy slunce a hvězd, atd. Úžasná galerie.  Nikde jinde na světě nenalezneme vyšší koncentraci bahenních sopek než právě zde v Gobustánu, je zde asi třetina všech bahenních sopek na světě.

Skalní rytina zobrazující tanečníky tančících tanec yally, jedná se o jeden z ázerbájdžánských národních tanců. Lze předpokládat, že právě tento tanec se zde tančil v rytmu „hrajících kamenů“ v Gobustánu. Jak se říká, „tanec to je pohyb, a pohyb to je zdraví“.

Archeologové se domnívají, že tyto„hrající kameny“ se používaly hlavně během různých rituálů, před lovem. Stále opakující se rytmické melodie, které zněly do širokého okolí, přiváděly účastníky rituálů do hlubokého transu.

Několik ukázek, jak se na kameny hraje.

Tyto kameny vydávají úžasné zvuky např. jako tamburína, byly vytvořeny podle jedné z hypotéz, kombinací jedinečného klimatu, účinků zemního plynu, sopečnou činností. Podobným způsobem prý vznikly jeskyně, ve kterých zde lidé žili více jak deset tisíc let, až do středověku.

Petr Gerhardt st.