Divoké zákony starověkého Říma

124

Římské právo se stalo hlavní moderní právní vědou. Všichni ho museli znát: právníci, advokáti, prokurátoři, soudci, všichni ti, kteří se zákony zabývali. Ve své době to byl nejrozvinutější a nejvyspělejší stát na světě. Ve starém Římě také existovaly zákony, které se z našeho pohledu zdají nejen divoké, ale doslova barbarské.

Bylo zakázáno nosit fialový oděv

Hlavním oděvem římského občana byla tóga – velký kus vlněné tkaniny, která se uvazovala kolem těla. Tóga byla zpravidla bílá, často měla fialové nebo zlaté pruhy nebo barevný ornament. Truchlící nosili šedou nebo černou tógu. V Římě při výběru barvy tóga, neexistovala žádná přísná pravidla, až na jednu, fialovou tógu mohl nosit pouze císař. Toto omezení bylo s  čistě pragmatických důvodů.

Ve skutečnosti fialová barva byla v té době neuvěřitelně drahá. Vyráběla se pouze ve Fénicii a byla dovážena do Říma pouze na zvláštní příkaz císaře. Kromě toho, aby bylo možné vyrobit dostatečné množství barviva pro barvení tógy, muselo být rozdrceno přibližně 10 000 měkkýšů. Fialová barva měla doslova cenu zlata.

Bylo zakázáno pořádat velké oslavy

Ve starém Římě byly totalitní zákony velmi běžné – zákony proti nadměrnému luxusu nábytku, oděvu, jídla, atd. Jedním z nich byl zákon Gaius Orchia z roku 181 př.n.l, o omezení počtu hostů. Následně byla přijata ještě přísnější verze nazvaná Fannievův zákon. Tento zákon přikazoval omezení počtu domácích hostů na maximálně tři hosty a o svátcích maximálně pět hostů. Svátky byly třikrát do měsíce. Nebylo dovoleno vařit větší množství jídla, jen do hmotnosti 5 dramů. Uzené maso mohlo být konzumováno do 15ti talentů ročně, zato fazole a zelenina k přípravě jídla se mohla používat neomezeně.

Během pohřbu byl zakázán pláč

Pohřeb ve starém Římě byl velmi zajímavým obřadem. Kazatel doprovázel nebožtíka na poslední cestě, zejména pokud byl zesnulý vážený a bohatý muž. Než bylo tělo pohřbeno nebo spáleno, byl nebožtík procesím nesen do města s povinnou návštěvou fóra. Na začátku pohřebního průvodu šli hudebníci, následovali truchlící, zpěváci, kteří chválili zesnulého, a pak herci, kteří předváděli komické scénky ze života zesnulého. Poté herci nosili obrazy zobrazující skutky zesnulého (zejména pokud byl vojákem), stejně tak masky jeho předků. Čím více byl nebožtík ušlechtilý a vážený, tím více bylo truchlících zapojeno do tohoto procesí. Najatí cizí lidé, kteří zesnulého ani neznali si doslova rvali vlasy, zobrazovali bolest, smutek, sténali, rozškrábali si svoji tvář. Díky těmto „představení“ bylo rozhodnuto, že pláč na pohřbu nebude a byl jednoduše zakázán.


Otec mohl legálně zabít milence své dcery

Cizoložství z pohledu legislativy starověkého Říma, bylo velice zvláštní, i když přiměřeně odráželo morálku a zvyky dané doby. Pokud muž přistihl svou ženu s milencem, musel oba dva uzamknout v domě a přivést co nejvíce sousedů, aby se stali svědky této zrady. Po oficiálním obvinění se muž musel nechat rozvést, aby nebyl obviňován z toho, že je kuplíř. V případě, že se zjistilo, že manželčin milenec byl herec nebo svobodný muž, měl manžel právo ho zabít. Pokud otec našel svou svobodnou dceru s milencem, měl také právo ho zabít bez ohledu na jeho sociální postavení. Na druhé straně, podvádění mužů s prostitutkami, herečkami a jinými zvrácenými ženami nebylo trestáno.

Vrah rodičů, byl utopen v koženém vaku společně se zvířaty

Tímto druhem trestu smrti byli obvykle odsouzeni Římané, kteří se dopustili vraždy na svých příbuzných. Topili se lidé i za jiné přestupky a to dost často, ale vrahům příbuzných se navíc do koženého vaku přidávalo zvíře – pes, had nebo také opice. Podle dávných tradic, tato zvířata nebyla hodna úcty vůči bohům. Každopádně, utopení v koženém vaku bylo považováno za nesmírně ponižující a nehodný způsob, jakým člověk přicházel o svůj život. Aristokraté byli popravováni většinou jinak.


Prostitutky musely mít vlasy světlé nebo zrzavé

Díky početným válečným výpravám římských vojevůdců ve střední Evropě bylo hlavní město obrovské říše doslova zaplaveno zajatými ženami z Německa a Gálie. Nejčastěji skončily v nevěstincích jako otrokyně a prostitutky. Převládaly mezi nimi blondýnky a zrzky, a z těchto důvodů bylo vydáno oficiální nařízení, které přikazovalo všem „kněžkám lásky“si nechat odbarvit vlasy na blond nebo mít zrzavé vlasy, díky tomu se odlišovaly od „slušných brunet“.

Sebevražda vyžadovala povolení od Senátu

Občané nesměli dobrovolně spáchat sebevraždu. Pokud osoba vyjádřila přání vyrovnat se s životem sebevraždou, musela předložit Senátu oficiální žádost s podrobným popisem důvodů, které je k tomuto kroku vedly. Pokud senátoři shledali tyto důvody uspokojivé, dali žadateli bezplatně jed, aby ukončil svůj život.


Otec, mohl své děti třikrát prodat do otroctví

Otec rodiny v Římě byl velmi váženým občanem a měl celou řadu nezcizitelných práv. Jedno z nich, bylo právo prodat své děti do dočasného otroctví. Zda bude dočasné nebo trvalé, rozhodoval také otec. Texty, které se dochovaly, přesně neuvádějí, která smlouva byla v tomto případě uzavřena a jaké měla omezení, ale je zaznamenáno, že v určitém okamžiku mohl otec požádat o vykoupení syna nazpět. Při „dalších problémech“, mohl otec znova získal kontrolu nad svým dítětem a opět ho prodat. Zákon dvanácti tabulek umožnil opakovat tento prodej dokonce třikrát. Po trojnásobném prodeji bylo dítě vysvobozeno z moci svého otce.

Žena mohla tři dny před sňatkem odejít z domova a prodloužit si „zkušební dobu“

V Římě existovaly tři typy manželství. První dva se podobaly modernímu oficiálnímu manželství, ale třetí typ naznačoval, že pár se ožení až po roce společného žití. Jednalo se o tzv. „zkušební období“, během kterého se mohou oba adepti o manželství vzájemně blíže sblížit a zjistit, zda je vhodné vstoupit do oficiálního manželství. Pokud v průběhu roku žena opustila dům svého budoucího manžela déle než na tři dny a tři noci, odpočítávání „zkušební doby“, začalo znovu.


Otec rodiny mohl legálně zabít celou svou rodinu

Toto právo bylo uplatňované zvláště v raném období římské říše. Otec rodiny byl považován za vysoce postaveného člena dynastie. V rámci své rodiny dostal absolutní práva. Byl to kněz, státní zástupce, soudce a možná i kat. Byl považován za hlavu rodiny, i když jeho synové byli již dospělí a měli své rodiny. Dokud jejich otec žije, je považován stále za hlavu rodiny. Patří k němu jeho manželka, děti a manželé. Otec rodiny mohl zabít manželku pro zradu, dceru z důvodu mimomanželských vztahů a své syny při obvinění ze zločinu.

Překlad: Demiurg